Říjen 2008

Anna Friel (Alžběta Bathory)

30. října 2008 v 21:30 | About-bathory |  Herci
Jméno : Anna Louise Friel
Datum narození : 12. července 1976
Místo narození : Rochdale, Lancashire, Velká Británie
Povolání : Herečka
Výška : 1,5 m
Životopis :

Anna Friel se narodila 12. července 1976 v severozápadní Anglii a díky rodičům se už v dětství naučila plynně francouzsky. V roce 1989 se stala členkou divadla Oldham Theatre Workshop, se kterým účinkovala po celé Anglii. Hrála i v televizních seriálech např. In Their Shoes. Úspěšně vytvořila řadu televizních postav, které jí nakonec přinesly stálou roli Beth Jordacheové v seriálu Brookside. Následující rok za ni získala cenu National Television Award za nejlepší ženský herecký výkon. Následovalo mnohotelevizních úloh včetně obdivovaného ztvárnění Belly Wilferové ve filmovém zpracování díla Charlese Dickense Our Mutual Friend.
Roku 1995 se objevila ve snímku The Tribe. Následovaly další role ve filmu The Stringer nebo Armáda v sukních.Ve filmu Makléř hrála s Ewanem McGregorem, ve Snu noci svatojánské s Kevinem Kleinem a Michelle Pfeifferovou. Za The War Bride byla nominována na cenu Genie za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, kritikou byl též chválený snímek S tebou i bez tebe a nedávné dobrodružné sci-fi o cestování v čase Proud času,v němž si zahrála po boku svého životního partnera Davida Thewlise.
V roce 1997 se vrátila do divadla Almeida Theatre účastí v inscenaci Look Europe, o dva roky později vystupovala ve hře Closer a obdržela cenu Drama Desk Award za vynikající výkon na jevišti a také Special Achievement Award za divadelní herecký výkon. Další cenu , Helen Hayes Award, získala za ztvárnění hlavní postavy ve hře Lulu.
Velmi úspěšný byl rok 2004, kdy ve Spojených státech vytvořila postavy v dramatické komedii CBS Perfect Strangers, roli úspěšné obhájkyně v napínavém dramatu ze soudního prostředí The Jury, úlohu děvčete závislého na heroinu a bojujícího s prostředím nápravného zařízení ve snímku Niagara Motel nebo milou muzikální dívku v Irish Jam.
Začátkem roku 2005 oznámila, že je těhotná, a první polovinu roku pracovala ve Velké Británii na filmu Góóól.V červenci se jí narodila dcera, jejímž otcem je Annin partner, herec David Thewlis.Poté přijala nabídku na natočení Góóólu 2. V první polovině roku 2006 pracovala na dosud nejnáročnější úloze své kariéry - na postavě legendární hraběnky Alžběty Báthory.

Filmografie :

  • The Poisoners - 2013
  • The Look of Love - 2013
  • Ještě, že tě mám (Having You) - 2013
  • Metamorphosis - 2012
  • Neverland - 2011
  • Strážci pokladu (Treasure Guards) - 2011
  • Všemocný (Limitless) - 2011
  • Poznáš muže svých snů (You Will Meet a Tall Dark Stranger) - 2010
  • Londýnský gangster (
    London Boulevard)
    - 2010
  • Země ztracených - 2009
  • Bathory (Bathory) - Elizabeth Bathory - 2008
  • Góóól! 2 (Goal! 2: Living the Dream ) - Roz Harmison - 2007
  • Góóól! (Goal!) - Roz Harmison - 2005
  • Motel Niagara - Denise - 2005
  • Timeline - proud času (Timeline) - Lady Claire - 2003
  • S tebou a bez tebe (Me Without You) - Marina - 2001
  • Nejlepší obchodníci (An Everlasting Piece) - Bronagh - 2000
  • Sunset Strip (Sunset Strip) - Tammy Franklin - 2000
  • Makléř (Rogue Trader) - Lisa Leeson - 1999
  • Armáda v sukních - Prudence - 1998
  • Kmen (Tribe, The) - Lizzie - 1998

Alžběta (Erzsébet) Báthory

30. října 2008 v 19:58 | About-bathory |  Historické postavy

Alžběta Báthoryová, přezdívaná Čachtická paní, se narodila pravděpodobně 7. srpna 1560 v Nyerbátoru. Jejími rodiči byli Jiří Báthory z ečedské linie rodu Bathory (pozn. Ve 14. stol. Se rod Bathory rozdělil na 2 větve: ečedskou a somlyovskou) a Anna Báthoryová ze somlyovské linie. Charakteristickými znaky většiny Báthoryů z obou větví byly sklony k samolibosti, tyranství, pýše i k sexuálním zvrácenostem.
Alžběta tedy pocházela z velmi významného uherského rodu. 8. května 1575, tedy když bylo Alžbětě 15 let, seprovdala za Ference Nádasdyho, též významnou osobnost. Toto manželství bylo obdařeno pěti dětmi. Anna, Katarína (Kateřina) a Pavel se dožili dospělosti, Uršula a Andrej zemřeli v útlém věku. Po smrti manžela v roce 1604 se natrvalo usadila v Čachticích. Kromě hradu patřil k jejímu panství i zámek a 17 obcí v okolí Nitry.
Alžběta Báthoryová byla obviněna z mučení a zabití množství mladých žen, před soudem však nikdy nestanula, i když o to sama žádala. Nakonec byla uvězněna na Čachtickém hradě, kde také 21. srpna 1614 ve věku 54 let zemřela. Po její smrti se vyskytly spekulace, že byla otrávena.
Alžběta Báthory je považována za největší ženskou vražedkyni v dějinách lidstva. Řada autorů a badatelů ji připisuje až 650 případů vražd. Zřejmě ne zcela duševně zdravá Alžběta se podle pověstí koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo a duši. Ale jaká je skutečnost?

1. Obvinění

Na domnělé ukrutnosti páchané hraběnkou přišel 29. prosince 1610 palatin Jiří Thurzó, který údajně našel v podzemních prostorách s nesnesitelným mrtvolným zápachem umučenou mrtvou dívku. A v dalších místnostech našel ještě dvě další zmučené, ale živé ženy. Hraběnka byla proto ihned uvězněna v podzemí hradu a její služebníci Jan Ujáry (zvaný Ficzko), Dorota Szentésová, Ilona Ió a Katarina Benecká byli postaveni před soud.

2. Soud

Výslechy a zároveň 5 denní "bleskový soud" začal v Bytči 2. ledna 1611, bez účasti hraběnky, přestože opakovaně žádala o osobní účast na procesu. Možnost obhajoby ji Thurzó odepřel i přesto, že o spravedlivý proces žádali i další šlechtici. Všichni obvinění se snažili co nejvíce snížit svůj podíl na zločinech a vinu svalovali na nezúčastněnou hraběnku. Tělesně postižený a navíc slaboduchý Ján Ujáry přiznal, že pochoval devět žen. Zároveň také obvinil Alžbětu z pokusu o vraždu samotného uherského krále Matyáše a palatina Thurza.
Také věrohodnost svědeckých výpovědí byla problematická - mnozí o mučení a zvěrstvech pouze slyšeli. Jedna svědkyně před soudem uvedla, že ji jistý Jakub Szilvási řekl, že našel v hraběnčině truhlici seznam se jmény 610 dívek. To ovšem mohl být seznam poddaných, kteří neplnili své povinnosti. Evangelický kazatel Ponický z Čachtic před soudem hraběnku dokonce obvinil z kanibalismu, důkaz ovšem nepředložil. Také uvedl, že hraběnka chodívala v převtělení za kočku strašit lidi. Podle historiků svědectví Ponického dokazuje v první řadě to, že tento farář nemohl hraběnku Alžbětu vystát.

3. Rozsudek

Z výslechů obviněných a 13 svědků došla porota a soudci k závěru, že na hradě bylo mučeno a zavražděno 37 až 80 dívek. Za tyto činy byla Ilona Ió a Dorota Szentésová odsouzena k upálení na hranici. Ještě předtím měly být oběma ženám vytrhány katovými kleštěmi prsty. Jan Ujáry (Ficko) byl odsouzen k smrti stětím a poté spálen společně s oběma ženami. Katarina Benecká byla pro nedostatek důkazů osvobozena. Rozsudek byl po vyhlášení okamžitě vykonán. O 14 dnů později (24. ledna 1611) skončila na hranici také léčitelka Eržika Majorová z Myjavy aniž by byla vyslýchána. Soudu stačilo, že o ni kolovaly v kraji zvěsti, že je spojena s ďáblem. Alžběta Báthoryová byla zazděna v jedné místnosti Čachtického hradu a v osamocení 28. srpna 1614 zemřela.

4. Mýty, zajímavá tvrzení + pohled historiků

Mnozí historici považují samotný proces za vykonstruovaný s politickým pozadím. Hraběnka to také při svých protestech dala najevo. Své zatčení označila jako rozsáhlé spiknutí, za kterým stojí palatin Jiří Thurzó.
Objevuje se také zajímavé neověřené tvrzení, že nalezená umučená oběť na hraběnčině panství byla exhumovaná dívka, která zemřela tři měsíce před tím, než Thurzó s vojskem vtrhl na panství. Nasvědčuje tomu mrtvolný zápach v podzemí. Faktem zůstává, že dvě zachráněné dívky se stopami mučení nikdy před soudem nesvědčily. Přesto je nutné připustit, že Alžběta Báthoryová byla na své poddané velmi krutá a nelze vyloučit, že se podílela na smrti některých poddaných. Legenda o tom, že se baronka koupala v krvi zavražděných dívek, se prokázala jako nesmyslná. Stejně tak existence smrtící panny, kterou měla Alžběta údajně používat. Thurzó ani jeho vojáci žádnou takovou pannu nenašli. Navíc se legenda o panně objevila až po více než sto letech po její smrti!
Velmi diskutovanou otázkou v případě Alžběty Báthoryové je skutečný počet obětí. Jedinými zdroji jsou výslechy osob, které byli obviněny z ukrutností a vražd. Nejsou to však spolehlivé zdroje, jelikož výslechy měly pouze jeden cíl = přiznání se ke zločinům. Pozornost budí také další fakt, že každý z vyšetřovaných uváděl jiný počet obětí, ač se na mučení podíleli společně. Soudci navíc nebrali v úvahu, že se některá jména u různých výpovědí opakovala. Hraběnce je tedy přičítáno mnohem více obětí, než ji bylo - byť pochybně - prokázáno.


Jana Švecová - Zrození bestie

4. října 2008 v 11:54 | About-bathory |  Knihy

Název: Zrození bestie
Autor: Jana Švecová
Žánr: historický román
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2008
Počet stran: 191

Nad slavným příběhem Alžběty Báthoryové, snad známější jako Čachtická paní, se vznáší mnoho otazníků. Mučila a zabíjela panenské služebné skutečně? A proč? Byla hnána sexuální zvráceností nebo trpěla duševní nemocí? Byla v moci starých čarodějnic, kterými se obklopila, nebo byla silnou a sebevědomou ženou, jak by tomu nasvědčovaly její výsledky při správě majetku po smrti manžela, svedenou na scestí jejími vlastními neřestmi? Nebo je vše jen mýtem vzniklým na základě intrik tehdejší společnosti neštítící se nijakých zbraní v boji o moc a majetek?
Proč Alžběta zemřela zazděna ve svém domácím vězení tak náhle? Byla otrávena? Spáchala sebevraždu? Skutečnou pravdu se dnes už sotva kdo dozví. A možná je to tak dobře. Každé tajemství je vzrušující.
Autorka Jan Švecová, s imaginací, již prokázala v románě Mé slzy zůstaly v Iráku, vidí Alžbětu svým vlastním způsobem.

Úryvek z knihy:

Stála tam jako bohyně pomsty, celá v šedém. Vypada­la jako domácí myš. Šaty z nekvalitní látky, pomačkané a neupravené, lehce zakulacená, vlasy v nízkém drdolu prošedivělé a bez lesku, jako by chtěla vyvolat dojem. že na vnější kráse a vůbec vzhledu stejně nezáleží. Tak je to! vydechla Elsbet. Oni se jí všichni smějí, oni nesdílejí její puritánské názory, a možná proto... možná proto se přede mnou Ferenc skrývá. on asi tuší, co tu mu­sím prožívat… proč se ale své matce nepostaví? Je přece hlavou rodiny.
Ulevilo se jí. Jen kdyby věděla najisto, že její úvahy jsou správné. Vsadila na jednu kartu. "Je to dost, synu, žes našel cestu domů!" sykla Uršula a všem vznešeně pokynula.
Tentokrát Ferenc pohledem neuhnul. Vstal. lehce se matce uklonil a klidně prohodil: "Matko, sama jsi mne pozvala, netvař se, jako bych přijel z vlastní vůle." Elsbet pookřála. Cítila, že brzy najde spojence. Tento trik Uršule nevyšel. Uršula se pohoršeně rozhlédla. Hledala spřízněnou du­ši, ale zjevně ji nenašla, mladá chasa se skrytě pochech­távala, syn se ji díval tvrdě do očí a udivené Elsbet hrál na rtech potměšilý úsměv, tak se aspoň obrátila na Matyáše. Nabídla mu mdle ruku k políbení a nechala se posadit. "Bože, čeho jsem se jen dožila, kdyby to tak Tomáš viděl, musím se vlastního syna doprošovat, abych ho směla vidět, chápete to, příteli?" vzdychla a otřela si tvář prostým kapesníčkem bez jakékoli ozdoby. "Mohla jsi přijet do Vídně, nejsme tak chudí, aby­chom si tam nemohli otevřít dvůr," opáčil Ferenc. "navíc si myslím, že moje nevěsta by měla Vídeň i tamní spo­lečnost dobře poznat, aby se tam cítila jako doma." Uršula vyskočila. "Na to je snad čas až po svatbě." pravila rozzlobeně. "Chceš kritizovat má rozhodnutí?" "Vždyť ji tady umoříš, v tom našem bahníkově!" vyhr­kl Ferenc.

Vladimír Liška - Kletba čachtické vražedkyně

4. října 2008 v 11:51 | About-bathory |  Knihy

Název: Kletba čachtické vražedkyně
Podtitul: Tajemství hrůzných činů hraběnky Báthoryové
Autor: Vladimír Liška
Žánr: historický, životopisný
Nakladatelství: x.y.z
Rok vydání: 2007
Počet stran: 284

Z dobových materiálů, které zkoumají případ známé sadistické vražedkyně Alžběty Báthoryové, je patrné, že u nás proslulý román Joži Nižnánského Čachtická paní je v poměru k historickým skutečnostem pouhou beletristickou selankou. To, co odhalují dochované záznamy z výslechů svědků a další písemné prameny, patří k nejhrůznějším kauzám světové kriminalistiky. Kdo byla vlastně hraběnka Alžběta Báthoryová? Co v ní podnítilo vražedné sklony a zášť k mladým dívkám? Proč, ač usvědčena, nebyla nakonec potrestána? Kniha Vladimíra Lišky nabízí důkladnou sondu do duše šílené ženy pronásledované vizí věčného mládí, ale také do doby, která její temný osud přivedla na svět - slovenských Uher 16. století.

Tomáš Bednařík - Čachtická paní

4. října 2008 v 11:47 | About-bathory |  Knihy

Název: Čachtická paní
Podtitul: Ďábel s tváří anděla
Autor: Tomáš Bednařík
Žánr: historický
Nakladatelství: x.y.z
Rok vydání: 2006
Počet stran: 299

"Ďábel s tváří anděla"

Pravda, vyvěrající z hlubin minulosti díky dochovaným archivním pramenům, je však prostá. Obnažuje kořeny zla a ukazuje, kam až může vést beztrestné zneužívání moci. Je nemilosrdnou obžalobou tehdejších poměrů. Čachtické (a na ně navazující sárvárské, keresztúrské, bytčanské ad.) události z let l575 - l6l4 vzbudily nemalou pozornost historiků i beletristů. V různých verzích se objevovaly na stránkách odborných i populárních děl v mnoha evropských zemích. Zpracovány seriózně, střízlivě, ale i s nádechem romantismu a senzačnosti. Kniha je napínavou a velmi čtivou historickou rekonstrukcí dramatických událostí, které se odehrály v Uhrách na přelomu l6. a l7. století v souvislosti se zločiny hraběnky Alžběty Báthoryové.


J.J. Duffack - Bosorka Alžběta Nádašdyová, rozená Báthoryová, alias čachtická paní

3. října 2008 v 19:13 | About-bathory |  Knihy
Název: Bosorka Alžběta Nádašdyová, rozená Báthoryová, alias čachtická paní
Autor: J.J. Duffack
Žánr: životopisný/historický román
Rok vydání: 2004
Počet stran: 172 (vydání z roku 2008)

Příběhy této knihy se skutečně staly. Činy čachtické paní jsou spíše námětem pro fantastický horor než pro historický příběh. Autor je vylíčil v podrobnostech, protože se snažil pochopit nejen co se stalo, nýbrž i proč se tak stalo a jak by to bylo možné. A také, i když se to může zdát podivné, v čem byly ona a její doba tak blízké dnešku...

Úryvek z knížky:

Proč nebyla pověšena, sťata mečem, upálena anebo způsobem popravena pekelná satanistka z Čachtic? Proč najednou tolik tolerance v nespočetné snůšce zločinů? A navíc v nastupujícím 17. století, kdy se k trestu smrti odsuzovalo za mnohem menší zločiny?
Je možné právem předpokládat, že za její záchranou stáli - i když se to nikde neuvádí - nejvyšší mocnáři Uherska, včetně toho, který byl zdánlivě nejdále, krále Matyáše II. Pro toto tvrzení existuje několik dobrých argumentů, které nemůžeme a priori odmítat, i když jsou to indicie pouze nepřímé. Dějiny se mohly odehrávat zcela jiným způsobem, kdyby nebylo onoho pověstného KDYBY…
Vezměte však všechno pěkně po pořádku. Rudolfa II., výstředního a obávaného Habsburka, vychovali nejdříve ve Vídni, později na dvoru Filipa II. Ve Španělsku v ortodoxním chápání katolismu, který nepřipouštěl ani jen teoretickou odchylku od oficiálního výkladu Písma svatého. Další aktér v osudu Alžběty Báthoryové, pozdější král Matyáš II., byl v pořadí až třetím synem týchž rodičů. Neměl tedy ani teoretickou šanci zasednout na nejvyšší trůn, mohl tak právě doufat, že císař ho bude jmenovat nanejvýš místodržitelem v nějaké zemičce v obrovském habsburském impériu, nad kterým slunce nezapadalo. Jak se však ukázalo, Matyáš se už na samém počátku stal černou ovcí habsburského rodu. Jak enfant terrible se prezentoval už v útlé mladosti, když se přidal na stranu holandských protestantů, kteří byli v otevřeném vojenském konfliktu se španělskou větví Habsburků.
Toto lavírování a projev politického extremismu do hloubi duše urazilo nejen španělský dvůr, ale zejména jeho bratra Rudolfa. Ten ostatně o svém bratrovi nikdy neměl valné mínění. Všichni historikové potvrzují, že oba se víc nenáviděli, než milovali. Tento historický přehled je důkazem, že Matyáš byl prototypem novodobého bezskrupulózního politika, který nebere na nikoho a na nic nejmenší ohledy při cestě za svým cílem.


Další vydání:

,

Andrej Štiavnický - Sbohem, Čachtická paní - Strhující příběh Žofie Bošňákové a Anny Rosiny Listiusové

2. října 2008 v 15:46 | About-bathory |  Knihy

Název: Sbohem, Čachtická paní
Původní název: Zbohom, Alžbeta Bátoriová
Autor: Andrej Štiavnický
Žánr: historický román
Rok vydání originálu: 2005
Počet stran: 440 (vydání u Knižního Klubu)

Obětavý a skromný život Žofie Bošňákové je morálním protikladem čachtické paní i šintavské bosorky, jejichž osudy jsme sledovali v předchozích románech. Žofie zemřela mladá, nebylo jí ani třicet pět let, ale její život byl mravní satisfakcí za ukrutné zločiny proti lidskosti, které páchaly A. Báthoryová na přelomu 16. a 17. století a do roku 1637 Anna Rosina Listiusová na Šintavském hradě. I po tolika letech mají osudy této výjimečné, nevšední ženy každému z nás co říci. Zůstane vzorem příkladného manželského i rodinného života, který se v naší současnosti ocitl na scestí.
Žofie Bošňáková je i s odstupem staletí jedinečným příkladem nezištné lásky k chudým, nemocným a ubohým i v moderní společnosti, domáhající se sociální spravedlnosti, míru a vzájemného porozumění mezi národy a její příběh je strhující čtení...

Úryvek z knihy:

"Jsme na místě, Žofie,"' vytrhl ji z úvah, a když vešli do klenuté krypty, ukázal na několik do půlkruhu rozestavěných rakví. "Cítím. jak se vám rozbušilo srdce. Snad nemáte strach?" "Myslím, že ano'" přisvědčila provinile a ještě pevněji mu sevřela ruku. "Nemám ráda takováto ponurá místa a nejraději bych se vrátila zpátky do svatební síně." "Chybí vám uzavřená společnost a plytké řeči? Klid duše a životní jistotu najdete jen samotě, odříkání a modlitbě." Pohlédla nu něj s neskrývaným úžasem a plaše se usmála. Byl pro ni jako paprsek světla v temnotách, dychtila po jeho blízkosti a síle ducha, která z něj přímo prýštila. Cítila se s ním v bezpečí a nejraději by ho políbila. Vrhla by se mu do náruče, hladila ho po hustých kučeravých vlasech a upřeně by hleděla do jeho krásných očí. které ji lak vábily. "Asi máte pravdu," zajíkla se. "Nejsem řeholnice a mám jiné plány." "Později mi o nich povíte." Odpověděl tiše a ukázal na jednu krajních rakví. "I to nešťastné děvče mělo představy o životě a navzdory tomu muselo podstoupit tvrdá muka. podívejte!" S těmi slovy přistoupil k poslední rakvi, prudkým pohybem nadzvedl víko a ukázal na zohavené vyhublé tělo. Žofie vy­křikla a zakryla si rukama obličej. "Jen se dobře podívejte!" pobízel ji Adam a dotkl se zohyzděné tváře mrtvoly. "Zavraždili ji před třemi měsíci, a než opus­tila tento svět, velmi trpěla." "Ach," povzdychla Žofie a opatrně přistoupila bliž. "Vždyť to je Barbora, dcera zemana Višňovského! Naposledy jsme se setkaly před dvěma lety na Šuranském hradě." "Máte čisté srdce!" řekl, když spatřil její vyděšený obličej. "Byla jen o tři roky starší než vy, a přece musela předčasně ode­jít na onen svět. Nechť je jí Bůh milostiv." "Co se ji stalo? Byla mladá a zdravá. překypovala životem a radostí." "A byla krásná dodal novic a položil víko na rakev. "Zalí­bila se milenci Anny Rosiny Listiusové a ta ji zahubila vlastní­ma rukama!"

Původní vydání:


Andrej Štiavnický - Ve stínu smrti Čachtické paní

2. října 2008 v 15:42 | About-bathory |  Knihy

Název: Ve stínu smrti Čachtické paní
Původní název: V tieni smrti Alžbety Bátoriovej
Autor: Andrej Štiavnický
Žánr: historický román
Rok vydání originálu: 2004
Počet stran: 544 (vydání u Knižního klubu)

Román Ve stínu smrti čachtické paní zachycuje pohnuté osudy Anny Rosiny Listiusové, manželky Stanislava Thurza, který se později stal uherským palatinem. Tématicky navazuje na trilogii historických románů V podzemí Čachtického hradu (2001), Čachtická paní ve vězení a na svobodě (2002) a Čachtická paní před Božím soudem (2003), které vyvolaly mimořádný ohlas doma i v zahraničí.
V této trilogii měl čtenář neopakovatelnou možnost sledovat životní drama Anny Rosiny Listiusové, paralelně se odvíjející na pozadí osudných let nenaplněného života Alžběty Báthoryové až po její uvěznění a přirozenou smrt. I když v předcházejících románech Andreje Štiavnického dominovala čachtická paní a její snaha zvrátit ortel doživotního trestu, dějiny plynou neúprosně dál. Proto autor románu Ve stínu smrti čachtické paní nezůstává napůl cesty a pod zorným úhlem historických souvislostí a dobových dokumentů zachytává pro něj příznačným způsobem završení životních peripetií Anny Rosiny Listiusové, šintavské bosorky. Život a historie se nezastavily 21. srpna 1614, když Alžběta Báthoryová zemřela přirozenou smrtí, jak zdůrazňuje autor. Čtenář se zejména v první části románu stává očitým svědkem zákulisních intrik mezi palatinem Thurzem a panovníkem Matyášem II., ale i smrti nejstarší dcery čachtické paní Anny a zakrátko i ostřihomského primase kardinála Forgáche. Ten se nejvíc zasloužil o zastavení krveprolévání, které páchala Alžběta Báthoryová prokazatelně od roku 1585 až po 29. prosinec 1610, kdy ji palatin Thurzo zatkl. I kontroverzní osobnost, jakou nesporně palatin Juraj Thurzo byl (porušoval trestní zákon už od zatčení Alžběty Báthoryové), odchází na věčnost ani ne dva roky po její smrti. A následují ho další klíčové postavy, s nimiž se čtenář setkal v trilogii o čachtické paní. Spisovatel Andrej Štiavnický (1963), autor úspěšných knih Milovat bez lásky a sexu (1996) a Evropan na křižovatce dějin a života (1998) se dvacet pět let intenzivně věnoval studiu archivních materiálů souvisejících s životem Alžběty Báthoryové, palatina Juraje Thurza a panovníků 16. a 17. století. Výsledky studia přetavil do rozsáhlého románového cyklu, ve kterém podává ucelený, širokospektrální obraz života nejvyšších společenských vrstev v období pozdního feudalismu. Originálním způsobem přímo vtáhne čtenáře do dramatického panoramatu pohnutých osudů zvrhlé Anny Rosiny Listiusové, obklopené věrnými čarodějnicemi na Šintavském hradě. Vykresluje její sadistické sklony, které se nezastaví ani před satanistickými orgiemi a rituálními vraždami. A nejen to. Mistrovským stylem před námi oživuje spletité osudy sedmihradského knížete Gábora Bethlena, vynikajícího stratéga a vévody Albrechta z Valdštejna, který byl jednou z klíčových postav třicetileté války, císaře Ferdinanda II., velkého kardinála Petra Pázmaňe a dalších.


Původní vydání: