Listopad 2008

Karel Roden ( Juraj Thurzo)

30. listopadu 2008 v 13:05 Herci
Narodil se 18.5.1962 v Českých Budějovicích, mimochodem v herecké rodině, jeho otec i dědeček byli herci, matka zdravotní laborantka. Nejprve vystudoval keramickou školu v Bechyni, poté byl přijat na DAMU. Po studiu následovalo hraní v několika divadelních souborech - v DISKu, v Divadle na Vinohradech (1985), v ústeckém Činoherním studiu (1988 - 1992), v Národním divadle (1993), Divadle Na zábradlí, Divadle na Starém Městě nebo v Labyrintu. Z kraje 90. let následoval odjezd do Velké Británie (1993 - 1994), kde se Karel Roden zdokonalil v angličtiněa navštěvoval herecké kurzy.
Po návratu do Čech pokračoval v hraní v nejrůznějších divadlech. K jeho nejlepším divadelním výkonům prý patří postava Dona Juana ve hře Don Juan a Faust, role "prokletého" francouzského básníka Paula Verlaina ve hře Úplné zatmění, za kterou byl v roce 1998 nominován v kategorii nejlepší herecký výkon, nebo postava Bruna v inscenaci Velkolepý paroháč, za niž v roce 1999 získal cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon.
K jeho soukromému životu patří malování, jízda na koni a posilování, rád sedává na zahradě a sází stromy. Dlouhou dobu byl spojován s herečkou Ivanou Chýlkovou, nejprve byli spolužáky, později filmovými a životními partnery. Společně jsme je mohli vidět například ve filmech Čas sluhů, Kanárská spojka, Čas dluhů nebo Oběti a vrazi. V současné době je jeho partnerkou v osobním životě Jana Krausová. Ve světě médií je Karel Roden znám jako člověk, který nevyhledává novináře a jejich objektivy a nerozvádí vášnivé debaty o své práci. Je zcela pochopitelné a zároveň milé, že zastává skromný názor, že těm, kterým jeho osoba zajímá, postačí sledovat jeho práci, tím se podle jeho slov mohou o něm a jeho osobnosti dozvědět daleko více, než by jim mohl a chtěl říci.
Jeho první známou filmovou rolí byla v roce 1984 postava svědomitého studenta medicíny Honzy v druhém díle básnické trilogie Jak básníci přicházejí o iluze. Filmový debut si ale odbyl o rok dříve v dramatickém filmu z prostředí výchovného ústavu Zámek nekonečno režiséra Antonína Kopřivy. O rok později následovala postava prince ve veselé televizní pohádce O štěstí a kráse. V roce 1987 byl obsazen do role kapitána Tůmy v populárním Copak je to za vojáka. Následovalo zopakování si role Honzy ve filmu Jak básníkům chutná život. V roce 1988 si poprvé zahrál v koprodukčním fantasy snímku - Sedm jednou ranou - a v koprodukčním rodinném filmu Pan Tau.
Role ze zcela jiného soudku se objevila v roce 1989. Režisérka Irena Pavlásková ho obsadila do role "ušlápnutého" a slabošského Milana, představujícího mužskou část vyčerpávajícího manželského vztahu s autoritativní a vypočítavou Danou v podání Ivany Chýlkové. Film Čas sluhů získal mnoho cen i uznání na nejrůznějších filmových přehlídkách.
V roce 1991 následoval další film režisérky Ireny Pavláskové Corpus delicti. Pak se Karel Roden objevil v hlavní roli zvláštního snímku bratrů Cabanových Don Gio. Jako jiní čeští herci si v roce 1992 zahrál také v italské výpravné pohádce Princezna Fantaghiro. Bláznivá komedie Kanárská spojka je podle slov tvůrců špionážní parodií. Zvláštní romantický příběh vznikl v roce 1994, jmenoval se Hrad z písku a Karel Roden zde ztvárnil roli tajemného cizince. Král Ubu, absurdní příběh plný mystifikací, byl natočen v roce 1996 a Roden se tu objevil v roli kapitána Obruby (nominace na Českého lva). Zlého čaroděje Skeletona si zahrál v česko-německé pohádce Pták Ohnivák. V roce 1998 potřetí spolupracoval s Irenou Pavláskovou na volném pokračování jejího filmu Čas sluhů tentokrát s názvem Čas dluhů.
Za výkon v rolích drsného vitálního sedláka ve filmu Kuře melancholik, dále Mirka řešícího osudový vztah s nevlastní sestrou ve filmu Oběti a vrazi a nakonec za roli architekta Kryštofa ve filmu Paralelní světy byl postupně 3x nominován na Českého lva v kategorii hlavní mužská herecká role. Rok 1999 přinesl menší roli v anglickém historickém seriálu Červený bedrník . V roce 2000 si zahrál postavu mrtvého milence v příběhu Svatební košile z baladického souboru Kytice. Jako osamělý muž, který se prostřednictvím snu vrací do své minulosti se objevil ve snímku Sen.
To už se dostáváme k období, které je naplněno mimo jiné zahraničním hereckým angažmá. Cesta k první roli v americkém psychologickém thrilleru 15 minut nebyla vůbec jednoduchá, natáčení předcházel náročný konkurs, ale nakonec Karel Roden získal roli zločince Emila Slovaka. Další zápornou roli - advokáta ve službách upírského klanu - získal ve filmu Blade 2. V hlavní roli akčního filmu Neprůstřelný mnich si zahrál šíleného nacistu Struckera.
Dále se objevil v komiksovém filmu Hellboy, v historickém Filmu Bathory aj.

Filmografie:

  • Malý pitaval z velkého města - 1982
  • Ohnivé ženy - 1983
  • Kmotři z blat - 1983
  • Jak básníci přicházejí o iluze - 1984
  • Pusu, pusu, pusu! - 1985
  • Šaty až na zem - 1986
  • Rubínová pohádka - 1986
  • Ohnivé ženy se vracejí - 1986
  • Můj hříšný muž - 1986
  • Ohnivé ženy mezi námi - 1987
  • Jak básníkům chutná život - 1987
  • Hauři - 1987
  • Copak je to za vojáka - 1987
  • Sedm jednou ranou - 1988
  • Rodáci - 1988
  • Pan Tau - 1988
  • Čekání na Patrika - 1988
  • Sama uprostřed noci - 1989
  • Masseba - 1989
  • Čas sluhů - 1989
  • Silnější než já - 1990
  • Jen o rodinných záležitostech - 1990
  • Corpus delicti - 1991
  • Zkouška paměti - 1992
  • Princezna Fantaghiro 2 - 1992
  • Franz a Felice - 1992
  • Don Gio - 1992
  • Kanárská spojka - 1993
  • Hrad z písku - 1994
  • Dračí prsten - 1994
  • Ve svém bytě bydlím sám - 1995
  • Hodiny od Founiera - 1995
  • Král Ubu - 1996
  • Kleine Jazzmusik, Eine - 1996
  • Crackerjack 2 - 1996
  • Pták Ohnivák - 1997
  • O sirotkovi z Radhoště - 1997
  • Pasti, pasti, pastičky - 1998
  • Čas dluhů - 1998
  • Pražské povídky - 1999
  • Kuře melancholik - 1999
  • Dvojrole - 1999
  • Červený Bedrník - 1999
  • Oběti a vrazi - 2000
  • Kytice - 2000
  • Věrní abonenti - 2001
  • Paralelní světy - 2001
  • May Day - 2001
  • Černí andělé - 2001
  • 15 minut - 2001
  • Sen - 2002
  • MI5 - 2002
  • Bratři - 2002
  • Blade 2 - 2002
  • Neprůstřelný mnich - 2003
  • Mazaný Filip - 2003
  • Vaterland - Lovecký deník - 2004
  • Stůj, ten mobil není tvůj - 2004
  • Hellboy - 2004
  • Bournův mýtus - 2004
  • Poslední výsadek - 2005
  • Zběsilý útěk - 2006
  • Letní láska - 2006
  • Krásný čas - 2006
  • Bestiář - 2006
  • The Abandoned - 2006
  • Vánoční příběh - 2007
  • Trapasy - 2007
  • Tajnosti - 2007
  • Prázdniny pana Beana - 2007
  • RocknRolla - 2008
  • Oko - 2008
  • Largo Winch - 2008
  • Holka Ferrari Dino - 2008
  • Hlídač č. 47 - 2008
  • Bathory - 2008
  • Holy Money - 2009
  • Jménem krále - 2009
  • Oko ve zdi - 2009
  • Orphan - 2009

Michelangelo Merisi Da Caravaggio

29. listopadu 2008 v 20:10 Historické postavy

Michelangelo Merisi se narodil 28. září 1573 v obci Caravaggio v Lombardii. Neměl tak skromný původ, jak se o něm tvrdilo ještě v minulém století (zřejmě s účelem vytvořit obraz "sociálního buřiče"). Jeho otec byl "vedoucím stavebních prací", tedy de facto stavitelem, u místního markýze.Po smrti otce ho jeho starší bratr, přesvědčený o jeho talentu, poslal jako jedenáctiletého do učení do milánské dílny Simona Peterzana, malíře původem z Bergama. Zde pobyl Caravaggio 4 až 5 let.Dodnes se neví, co dělal po jejím opuštění v roce 1588 do roku 1593, připouští se ale, že kolem roku 1590 už žil v římském prostředí. Někteří kronikáři tvrdí, že zabil jednoho druha z Peterzanovy dílny. Ačkoliv to dnes vypadá, že tato historka tvoří součást legendy o Caravaggiovi jako "prokletém" malíři, je jisté, že život, který vedl v Římě, byl velmi bouřlivý.Když přišel do Říma jako mladík bez prostředků, pracoval v různých dílnách, umělecky se sice rozvíjel, ale žil v největší bídě. Když jednou onemocněl, musel se uchýlit do chudobince. Po vyléčení začal pracovat u známějšího malíře, než byli ti, u nichž byl zaměstnán předtím - u Giuseppe Cesariho. Ačkoliv tam pobyl jen krátce, předpokládá se, že právě v tom období vznikly dva z jeho raných obrazů - Chlapec s košem ovoce a Nemocný Bakchus (pravděpodobně autoportrét). Z Cesariho područí, který údajně bezostyšně využíval mladé talenty, byl vysvobozen, když mu bezplatné přístřeší ve svém domě nabídl prelát Fantin Petrignani. Téměř všichni jeho životopisci se shodují v názoru, že z té doby pocházejí jeho obrazy Bakchus, Věštkyně, Odpočinek na útěku do Egypta, Magdaléna a Chlapec kousnutý ještěrkou.Jeho originalita se projevovala ve výběru témat a také tím, že skutečnost podával úplně novým způsobem. Ještě půl století po jeho smrti všeobecně vládl názor, že Caravaggio volil pro své obrazy pouze opovrženíhodné náměty, jaké jsou k vidění jen na ulici, a proto jsou přímo urážející. Se svým neúprosným a pronikavým pozorovacím talentem a schopností obsáhnout celek a ne jen detail (na rozdíl o malířských děl, jaká se v té době prodávala - "hlavy", "poprsí" nebo "polopostavy") se zdál přímo brutálně originální a nepřijatelný pro římské kruhy, které určovaly vkus té doby.Jeho raná díla vynikají mimořádně přesným podáním, vycházejícím z pečlivého studia struktur a barev všech předmětů, které měl možnost si rozestavit v ateliéru - zátiší ovoce a květů, láhve vína, nábytek, oděvy, meče; ví se o něm také to, že měl doma pár ptačích křídel. Všechny tyto objekty najdeme v jeho obrazech.Malování postav podle živé předlohy bylo těžší. I kdyby mu vybraní jedinci stáli modelem v ateliéru, bylo vyloučeno malovat je takto v prudké akci. A opravdu, jak si všimli odborníci již v 17. století, nejistota při zachycování postav v pohybu byla jednou z Caravaggiových slabin. Protagonisté jeho výjevů, navzdory vzrušujícímu ději, působí zvláštně klidně, až téměř ztuhle.


Caravaggio byl realistou i při výběru modelů. Jeho Magdalény nebo Kateřiny jsou obyčejná římská děvčata oblečená do soudobých šatů, která vypadají jako světice pouze díky konvenčním atributům. Ještě důležitější je, že Caravaggio opustil tradici znázorňovat světce jako hrdiny. Jeho svatí mají na sobě nenápadné oděvy, jsou to robustní, pracující lidé, kteří by sotva vynikli v davu. Naturalismus tohoto druhu ale podle tehdejších kritérií znevažoval náboženství, proto se velmi často stávalo, že církevní vrchnost objednané oltářní obrazy Caravaggiovi vracela. Naproti tomu dostával od mnoha kostelů i aristokratů objednávky opakovaně a byl jedním z největších náboženských malířů 17. století.Odborníci se dnes přiklánějí k názoru, že jeho římské období trvalo do roku 1596, kdy pravděpodobně namaloval slavný obraz Koš s ovocem. Stylově dozrál, to ale neznamenalo, že dosáhl všeobecného uznání, jeho díla se nadále prodávala těžko. Potom ho ale jistý Valentino, profesionální obchodník s uměním, představil kardinálovi del Monte, který měl vytříbený vkus. Malířovy finanční potíže skončily, u kardinála měl zajištěno bydlení i živobytí a mohl se věnovat tvorbě podle svých představ. Pravděpodobně právě pro tohoto svého mecenáše namaloval díla Falešní hráči, Hráč na loutnu a štít s hrozivou tváří Medúzy.V období od roku 1598 do roku 1601 vznikly jeho slavné malby v Contarelliho kapli v římském kostele San Luigi dei Francesi: Sv. Matouš s andělem, Povolání sv. Matouše a Mučení sv. Matouše. Těmito díly uvedl na scénu nový styl. Jde o monumentální kompozice, kde jsou náboženské příběhy vyprávěny jako aktuální události prožívané prostým lidem, navíc zachycené s převratným realismem. Síla jeho maleb tkví ve smělých kompozicích a ve velmi novátorské hře stínů a světel, umocněné jemnou a teplou barevností.Současně dostává také další prestižní zakázku - obrazy s náboženskými náměty pro kostel Santa Maria del Popolo: Ukřižování sv. Petra a Obrácení sv. Pavla.V této době došlo k významné změně. Na jedné straně tehdy stáli představitelé boloňské školy - Carracciovci, na druhé jejich sok Caravaggio. Boloňští malíři se stali zakladateli nového "klasicismu". Proti jejich dekorativnímu umění s idealistickými krajinkami a konvenčními výjevy se musel celou svojí osobností bonviván a násilník, jako byl Caravaggio, nevyhnutelně vzepřít. Mimoděk se stal jedním z prvních tvůrců baroka v malířství, který stál v opozici ke klasicismu, zrozenému v Bologni. Zdá se to neuvěřitelné, ale tyto dvě protichůdné tendence se začaly vzájemně doplňovat. I když po celé 17. století panovalo nadšení pro tvorbu boloňské školy, není možné popřít, že největší malíři tohoto období navazovali určitým způsobem na Caravaggiovo dílo: Velázquez a Zurbarán ve Španělsku, Rubens a Rembrandt ve severní Evropě.Ačkoli se Caravaggiovi na přelomu století začalo dařit - přicházejí už zmíněné velké objednávky - a byl to velmi talentovaný muž, jeho životopisci často poukazují na jeho nevázaný život. Bylo velmi těžké s ním navázat přátelství a neuplynul snad ani rok, aby se nezapletl do nějaké podezřelé záležitosti nebo neměl vážné nepříjemnosti. V roce 1605 si odpykal trest ve vězení a jen co se dostal ven, zranil jistého muže, a proto utekl z Říma a uchýlil se do Janova. Později se sice vrátil, ale kromě malování pokračoval i v násilnickém způsobu života. V témže roce začal malovat Smrt Panny Marie, a mniši, pro které obraz zhotovil, ho odmítli převzít.Rok 1606 byl pro malíře osudový. V pouliční bitce zabil svého společníka, znovu utekl z Říma a uchýlil se do domu Marzia Colonna, švagra markýze da Caravaggio. Protože potřeboval peníze, namaloval pro svého ochránce Magdalénu. Získaná odměna mu umožnila dostat se do Neapole.Dochovaly se také doklady o jeho pobytu na Maltě v roce 1608. Podle všeho tam namaloval dva portréty velmistra Alofa de Wignacourt, Spícího Amora, Sv. Hieronyma a Stětí sv. Jana Křtitele. Všechna tato díla byla pravděpodobně podmínkou Caravaggiova přijetí do řádu maltézských rytířů. Ledva toho dosáhl, doputovala na ostrov zpráva o jeho římském provinění. Byl zatčen, ale podařilo se mu utéct, za což byl zase hned z řádu vyloučen.Osud ho poté zavedl do Syrakús, kde namaloval Pohřeb sv. Lucie pro kostel Santa Lucia. Začátkem roku 1609 pobýval na Sicílii, a to v Messině, kde vytvořil obrazy Klanění pastýřů a Vzkříšení Lazara. Zdá se, že i v Messině se bál trestu ze strany maltézských rytířů, protože se opět vydal na cesty. Další zastávkou na jeho pouti bylo Palermo. Jako uznávaný malíř tam hned získal práci - pro kostel San Lorenzo vytvořil obraz Narození Páně se sv. Františkem a sv. Vavřincem.Vnitřní neklid zavedl Caravaggia zpět do Neapole, ale i tam ho čekalo pouze neštěstí. Byl napaden a vážně zraněn před vchodem do jedné německé krčmy. Jeho stav byl tak vážný, že se v Římě rozšířila zpráva o jeho smrti. Když se v prvních měsících roku 1610 zotavoval ze svého zranění, jeho příznivci se za něho přimlouvali v Římě. V červenci téhož roku připlul na malé plachetnici k Porta Ercole, španělskému přístavu na hranicích papežského státu. Hned po přistání ho omylem zatkli. Po propuštění chtěl pokračovat v plavbě, ale loď mezitím odplula. Nedbaje na úmorné letní vedro, tvrdohlavě čekal celý den na pobřeží na další loď. Zemřel pravděpodobně na úpal, sám a opuštěný 18. července 1610 ve věku necelých sedmatřiceti let. Třicet sedm let bezuzdného, ale nesmírně plodného života.Velký ohlas, jenž vzbudilo Caravaggiovo dílo v umění i v myšlení jeho současníků, vedl nevyhnutelně k tomu, že začal být napodobován. I když Carracciovci a jejich následovníci vytvořili skupinu a školu, umělci ovlivnění Caravaggiem se od sebe navzájem tak lišili, že jejich dílo se dá jen těžko shrnout a zhodnotit.Jeho přímý vliv byl sice intenzivní, ale krátký, omezený na jeho bezprostřední následovníky, ze kterých většina byla cizinci působícími v Římě. Avšak nepřímý vliv jeho tvorby na evropské umění byl dalekosáhlý a nevídaný. Velázquez v Madridu a Georges de la Tour v Lotrinsku vytvořili svá nejkrásnější a nejprocítěnější díla v Caravaggiově stylu, ačkoliv ani jeden z nich nikdy neviděl žádný Caravaggiův originál.


  • Michelangelo Merisi Da Caravaggio

František Nadásdy

29. listopadu 2008 v 17:33 | About-bathory |  Historické postavy
Hrabě František II. Nádasdy se narodil r. 1555 jako syn uherského palatina Tomáše Nádasdyho a Uršuli Kanizaiové. Výchovu a vzdělání pak získal na císařském dvoře ve Vídni. Ve svých dvaceti letech se oženil s teprve patnáctiletou Alžbětou Báthoryovou, pozdější sadistickou čachtickou paní. Jejich rodiny patřily k nejvyšší uherské aristokracii a vlastnily ohromné majetky.
František Nádasdy disponoval ohromnou fyzickou silou, byl urostlé postavy a podle dobových zpráv také surový člověk se sadistickými sklony. Byl postrachem i pro turecká vojska a samotní Turci ho nazývali "Černý beg". Po bitvě prý tancoval s mrtvolami zabitých Turků a jejich sražené hlavy vyhazoval vysoko do vzduchu. Takové příběhy byly známé už jen u tzv. hajduků (maďarsky hajtó - poháněč dobytka), kteří tvořili zvláštní ozbrojenou vrstvu, žili na okraji společnosti a vyznačovali se nezkrotností, divokostí, smělostí a krutostí. Tři roky po svatbě se mladý hrabě Nádasdy stává hlavním kapitánem uherských vojsk a byl jmenován i rádcem panovníka. František se rozhodl pro vojenské povolání a jeho vojenská kariéra byla velmi úspěšná. Vedle vojenských hodností se stal i hlavním županem Železné stolice. Vyznamenal se v mnoha bitvách, poprvé u Sihotu pod velením Jiřího Zrínského. V následujících letech společně se Zrínským a Bathyánym opakovaně vpadl na turecké území a r. 1584 se vyznamenal v bitvě u Rábu. Jeho jméno získávalo mezi Turky značný respekt a společně se jménem Mikuláše Pálffyho se objevuje na "černé listině" tureckých hodnostářů. V tzv. patnáctileté válce se Nádasdy zapsal jako obávaný velitel jezdectva. R. 1587 získal od krále hodnost královského podkoního. Podílel se i na úspěchu obrany hornouherských báňských měst (1593-94). Postupně získává jako velitel větší pravomoci a pod jeho velení spadají i další žoldnéřské oddíly. R. 1595 se opět vyznamenal při obléhání Ostřihomi pod hlavním velitelem Karlem Mansfeldem a při útoku proti přicházejícím tureckým posilám, které rozprášil. R. 1598 se ve svých 43 letech stává hlavním velitelem zadunajských vojsk. R. 1600 bojuje v bitvě u Stoličného Bělehradu a o dva roky později na čele zadunajských vojsk se účastní obsazení Pešti a obléhání Budína.
V bojích proti Turkům vzniká přátelský vztah mezi Nádasdym a dalším hrdinou tureckých válek hrabětem Jiřím Thurzo, pozdějším uherským palatinem. Jejich rodiny se vzájemně navštěvují a vyměňují si korespondenci. Přes významný rod Báthory se František Nádasdy dostal do příbuzenství s Thurzi. Právě Jiří Thurzo se zavazuje umírajícímu Nádasdymu, že ochrání jeho rodinu a majetky včetně jeho manželky Alžběty Báthoryové. Hrabě Thurzo však netuší, jak těžkou roli přijímá. František Nádasdy byl většinu života daleko od své choti, která tak měla prostor pro své krvavé rituály. Přesto Nádasdy o Alžbětiných zločinech pravděpodobně věděl a sám ji snad i inspiroval v jejích sadistických zvrhlostech. Hrabě František Nádasdy umírá r. 1604 ve svých 49 letech na svém sídle v Sarvári.


Matyáš II.

29. listopadu 2008 v 17:12 | About-bathory |  Historické postavy
Matyáš II. byl bratr a rival Rudolfa II. Dokázal sice získat moc intrikami nebo využitím situace, ale nedokázal si vládu zpravidla udržet. Už dříve v několika situacích ukázal, že je k vládě nevhodný, na cestě k českému trůnu mu to však nevadilo.
Příležitost k získání vlády v habsburském soustátí mu poskytla císařova duševní choroba a nespokojenost šlechty. Různými intrikami dosáhl toho, že mu císař postoupil Rakousko, Moravu a Uhry v libeňské smlouvě. Na český trůn pak vynesl Matyáše vojenský zásah proti pasovským vojákům pozvaným do Čech roku 1611 císařem Rudolfem II. Svým nástupem Matyáš úplně odstavil Rudolfa z politické scény.
Matyášova vláda v Čechách zasáhla hluboko nejen do vnitřního, ale i do celosvětového dění, přestože trvala necelých osm let. Matyáš II. se v nich projevil jako tvrdý, organizačně i mocensky necitlivý a neschopný panovník. Vládl navíc v době, kdy byla mocenská i náboženská situace v Evropě na pokraji krize. K válečnému konfliktu mezi stavy a králem došlo především díky Matyášově náboženské netoleranci a díky jeho přehlížení skutečných politických problémů. Stavové byli dříve drobnými i většími ústupky udržováni alespoň v naději na zlepšení situace, očekávali od Matyáše rychlé a výrazné změny v duchu majestátu. Namísto toho začal král přehlížet i naprosto zřetelné porušování uzákoněných náboženských svobod.
Zvláště tvrdé zákroky proti protestantským sborům vyhrotily vztahy mezi Matyášem a protestantskou šlechtou. Katolická náboženská menšina přitom rozhodně nemohla být pro císaře dostatečnou oporou.
Přelomem se stala pražská defenestrace 23. května 1618, za kterou následovalo stavovské povstání v Čechách i v ostatních zemích Koruny české.
Jeho konce se Matyáš II. nedožil , zemřel na dnu 20. března roku 1619.

Muoj Bože - text

29. listopadu 2008 v 16:49 | About-bathory |  Soundtrack
Muoj Pane Bože, spásy mé, nářkom sem žaloval ti za dne, teď v noci spienam ruky prázdné, své ruky spienam k modlitbie, modlitba stúpa k tobie lkaniu, své ucho nachyl k biedovaniu.
Muoj Bože, z hlubin ťa volám, úzkostnú modlitbu moju slyš, ve smrti spienam ruky prázné, ať moju prosbu vyslyšíš.
Má dusza syta útrapú, muoj život přiblížil sa prázdniu, tam, kde jen úzkosť hlasu zaznie, tvář nech teď mám, co do jam jdú. Tam, kde je tma, ač den je bílý, sem jak bych žádné nemiel síly.
Muoj Bože, z hlubin ťa volám, úzkostnú modlitbu moju slyš, ve smrti spienam ruky prázné, ať moju prosbu vyslyšíš...
Tam, kde je tma, ač den je bílý, sem jak bych žádné nemiel síly.
Muoj Bože, z hlubin ťa volám, úzkostnú modlitbu moju slyš, ve smrti spienam ruky prázné, ať moju prosbu vyslyšíš...

Zajímavosti z natáčení

29. listopadu 2008 v 16:17 | About-bathory |  O filmu
Některé zajímavé údaje o spotřebě všeho možného při natáčení filmu Bathory.

Kolik se vypilo red bullu?
cca 7000 plechovek

Kolik se vypilo alkoholu?
Oficialně - po pracovní době cca17500 litrů
Neoficiálně - v době natáčení - samozřejmě žádný...???

Kolik jídel se vydalo?
cca 48000

Kolik kávy se uvařilo?
cca 42000

Kolik litrů tekutin celkem štáb spotřeboval?
cca 30 000 litrů

Kolik se sepsalo smluv?
cca 400 smluv

Kolik papíru se už popsalo? Jak vysoký by byl ten stoh?
cca 13m

Kolik stranek Juraj popsal v denících? A kolik popsal deníků?
dopisuje 3 denník, z toho má každý přibližně 500 stran
takže cca 1500 stran

Kolik bylo zranění?
5 naštěstí žádná trvalá

Kolik prášků na bolehlav se spotřebovalo?
cca 6000

Kolik firem, lidi, dodavatelů se vyhodilo a vyměnilo?
cca 750

Kolik hotelových pokojů se pronajalo?
cca 7000

Kolik letenek se bookovalo?
Cca 500

Kolik verzí plakátu už vzniklo?
20

Kolik lidí stávkovalo?
Každý člen štábu alespoň jednou denně

Kolik lidí celkem film zaměstnal?
300 + 100 externě

Kolik litru filmové krve se prolilo?
Cca 150 litrů

Kolik kostýmů se ušilo pro Erzabeth?
Alžběta měla ve filmu 82 různých převleků. Šilo se 60 nových kostýmů a vyrábělo se asi 100 drobných doplňků a zdobení.

Kolik kostýmů bylo při natáčení použito?
cca 5000 kostýmů

Kolik fotek se nafotilo?
Cca 15000

Kolik pokut se zaplatilo?
cca 100

Kolik cigaret se vykouřilo?
cca 210000 cigaret

Kolik narozenin?
200

Kolik kilometrů se najezdilo?
cca 2,5 miliónů Km

Kolik se protelefonovalo?
cca 3 000 000 CZK

Kolik metru materiálu se natočilo?
74 000 metrů

Kolikrát za projekt klapla klapka?
5640

Kolik herců stálo za celou dobu natáčení před kamerou?
cca 200

Kolik kamparzistů bylo při natáčení?
cca 3000

Kolik koní bylo použito?
cca 300 koní

Kolika jazyky se na place mluvilo?
10 ( ČJ, SJ, Aj, Fr, Hungársky, Turecky, Rumunsky, Italsky, Rusky, Andělsky )

Na kolika místech se natáčelo?
Lokací 42 z toho 20 hradů a zámků


Juraj Thurzo

28. listopadu 2008 v 22:30 | About-bathory |  Historické postavy
Juraj Thurzo se narodil roku 1567 na Lietavském hradě. Pocházel z rodiny Thurzů, kteří byli původněv 15. století obchodníky, později báňskými podnikateli. Otec mu zemřel ještě jako dítěti, část mládí tedy strávil na dvoře arciknížete Ernesta. Jeho první ženou byla Žofie Forgáčová, po její smrti se oženil s Alžbětou Czoborovou. Jako hlavní sídlo mu sloužil Bytčanský zámek. Na svoji dobu byl mimořádně vzdělaný - mluvil latinsky, řecky, německy, maďarsky a slovensky. Slovenština byla na jeho panství používána dokonce i v úředním styku. Z Bytče vytvořil středisko humanistické vzdělanosti, podporoval školy, umění i kostely.Přes své humanitní zájmy byl také hrdinou tureckých válek, osobně se zúčastnil mnoha bojů. Ve vítězné bitvě u Székekesfehérvári utrpěl vážné zranění. Jako jedenatřicetiletý se stal rádcem krále Rudolfa II., roku 1602 hlavním velitelem předdunajských vojsk a hlavním kapitánem novozámecké pevnosti. S politickou mocí rostl i jeho hospodářský vliv. Vrcholem Thurzovy životní kariéry se stalo jeho zvolení uherským palatinem v prosinci 1609. Palatin byl v tomto období prvním mužem v zemi po panovníkovi a měl rozsáhlou politickou, vojenskou, finanční a soudní moc. K jeho povinnostem patřilo také být spravedlivým soudcem bez ohledu na původ a postavení osob. Alžběta Báthory byla prvním závažným případem, který měl vyřešit, před soud se ovšem nikdy nedostala. Snaha zničit Alžbětu byla, vzhledem k tehdějším poměrům, pravděpodobně motivána touhou po jejím obrovském jmění. Ještě po její smrti, v roce 1614, Thurzo tajně podporoval úsilí Gabriela Bethlena o získání báthoryovských majetků, jehož důsledkem bylo zinscenování několika procesů, v nichž padla obvinění z čarodějnictví. Hlavní hybnou silou Thurzových činů v 17. století byl konflikt s rodem Báthoryů a nepřátelství vůči němu. Ovšem jeho majetky nikdy nezískal. Alžbětu přežil o dva roky, zemřel roku 1616. O pět let později skonal i jeho jediný syn, a tím rod Thurzů vymřel.

Hans Matheson (Caravaggio)

28. listopadu 2008 v 22:23 Herci

Jméno :
Hans Matheson
Datum narození : 7. srpna 1975
Místo narození : Stronoway, Skotsko, Velká Británie
Povolání : Herec, muzikant, zpěvák

Životopis:

Hans Matheson se narodil 7. srpna 1975 ve skotském Stronoway. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do Canterbury v Anglii. Hansovo srdce přesto zůstávalo v rodném Skotsku a často sem jezdil navštěvovat své prarodiče. Jeho otec je hudebník a dědeček byl zpěvákem a hudebním skladatelem a pořádal turné napříč celým Skotskem. I Hansův pradědeček se zabýval hudbou, a to převážně keltskou.
Hans sice zdědil hudební buňky, ale ne jejich bezstarostnost a radost ze života. Byl velice tiché a introvertní dítě, nešťastné ve škole. Když jeho matka navrhla, aby školu opustil, s radostí to přijal a nastoupil na dramatickou školu Avondale Hall v Claphamu. Byl velice nadaný, proto ho jeho učitelé doporučili k učinkování v televizní show Christmas. Díky té dostal roli ve hře Mojo, která se hrála v divadle Royal Court a následně ve filmovém zpracování této hry. Následovalo učinkování v televizních show Bramwell, Wycliffe a Family Money a následně ve filmech Stella Does Tricks, Still Crazy (Pořád naplno) a BODYWORK.
Jeho první možnost prosadit se na mezinárodní scéně přišla s rolí Mariuse v televizním zpracování románu Victora Huge Bídníci. Dále exceloval v evropských filmech Canone Inverso, Dina a jako Mordred v minisérii Mlhy z Avalonu. Jeho další velice významnou rolí, díky které se mu začaly hrnout nabídky od filmových tvůrců byl zasněný doktor s duší básníka Jurij Živago ve dvojdílném filmu Doktož Živago, kde Hans velice dobře uplatnil svůj nevinný kukuč. Po této roli si dal dvouroční pauzu, při které odmítal hrnoucí se nabídky na hraní ve velkofilmech a věnoval se účinkování v menších a bezvýznamnějších filmech a také v různých televizních show. Zato se ale po své herecké pauze vrátil ve velkém stylu a to jako císař Nero ve stejnojmenném filmu.
V branži historických filmů se mu natolik zalíbilo, že přijal nabídku hrát v televizním seriálu The Virgin Queen roli Roberta Devereauxe. Po sladké jistotě historických filmů se opět vrhnul do neznáma filmů moderních a to v thrilleru Světlo ve tmě po boku hollywoodské hvězdy Demi Moore.
Hans však není pouze hercem. Odmalička byl veden k hudbě, proto velice dobře hraje na kytaru, klavír, housle a harmoniku a píše i písně. Ty občas uplatní i ve filmech. V anglicky mluvícíh zemích je hodně hraná píseň "Live for Today" z již zmiňovaného filmu Still Crazy nebo "Chained To Loving You" z Moja. Se svým otcem v roce 2003 dokonce vydali společné album s názvem "Out of the Islands".

Filmografie:


  • Pořád naplno (Still Crazy) - 1998
  • Bídníci - 1998
  • Historky z metra - 1999
  • Bodywork - 1999
  • Canone Inverso - 2000
  • Mlhy z Avalonu - 2001
  • Mrtvá hlídka - 2002
  • Doktor Živago - 2002
  • Dina - 2002
  • Nero - 2004
  • Panenská královna - 2005
  • Světlo ve tmě - 2006
  • Turodovci - 2007
  • Bathory - 2008
  • Sherlock Holmes - 2009
  • Souboj Titánů - 2010

Čachtický hrad - fotky

21. listopadu 2008 v 22:28 | About-bathory |  Čachtický hrad








Čachtický hrad

21. listopadu 2008 v 22:03 | About-bathory |  Čachtický hrad
Čachtický hrad je zřícenina hradu na Slovensku v okrese Nové Mesto nad Váhom poblíž stejnojmenné obce Čachtice. Nachází se na vápencovém kopci ve výšce 375 m.n.m a tvoří tak nepřehlédnutelnou dominantu.

Hrad vznikl ve 13.století jako strážní hrad, který měl chránit západní hranici Uherska. Brzo poté ho dobýval a silně poškodil český král Přemysl Otakar II.. V 17. století začal ztrácet na významu jako ochranný hraniční hrad a začal upadat a pustnout.
Hrad proslul především díky Alžbětě Báthoryové, uherské šlechtičně přezdívané Čachtická paní, která byla pověstná tím, že se na hradě koupala v krvi mladých dívek, aby si uchovala svou krásu co nejdéle. Roku 1611 byla odsouzena k doživotnímu žaláři.

Zdroj: wikipedie.cz