Michelangelo Merisi Da Caravaggio

29. listopadu 2008 v 20:10 |  Historické postavy

Michelangelo Merisi se narodil 28. září 1573 v obci Caravaggio v Lombardii. Neměl tak skromný původ, jak se o něm tvrdilo ještě v minulém století (zřejmě s účelem vytvořit obraz "sociálního buřiče"). Jeho otec byl "vedoucím stavebních prací", tedy de facto stavitelem, u místního markýze.Po smrti otce ho jeho starší bratr, přesvědčený o jeho talentu, poslal jako jedenáctiletého do učení do milánské dílny Simona Peterzana, malíře původem z Bergama. Zde pobyl Caravaggio 4 až 5 let.Dodnes se neví, co dělal po jejím opuštění v roce 1588 do roku 1593, připouští se ale, že kolem roku 1590 už žil v římském prostředí. Někteří kronikáři tvrdí, že zabil jednoho druha z Peterzanovy dílny. Ačkoliv to dnes vypadá, že tato historka tvoří součást legendy o Caravaggiovi jako "prokletém" malíři, je jisté, že život, který vedl v Římě, byl velmi bouřlivý.Když přišel do Říma jako mladík bez prostředků, pracoval v různých dílnách, umělecky se sice rozvíjel, ale žil v největší bídě. Když jednou onemocněl, musel se uchýlit do chudobince. Po vyléčení začal pracovat u známějšího malíře, než byli ti, u nichž byl zaměstnán předtím - u Giuseppe Cesariho. Ačkoliv tam pobyl jen krátce, předpokládá se, že právě v tom období vznikly dva z jeho raných obrazů - Chlapec s košem ovoce a Nemocný Bakchus (pravděpodobně autoportrét). Z Cesariho područí, který údajně bezostyšně využíval mladé talenty, byl vysvobozen, když mu bezplatné přístřeší ve svém domě nabídl prelát Fantin Petrignani. Téměř všichni jeho životopisci se shodují v názoru, že z té doby pocházejí jeho obrazy Bakchus, Věštkyně, Odpočinek na útěku do Egypta, Magdaléna a Chlapec kousnutý ještěrkou.Jeho originalita se projevovala ve výběru témat a také tím, že skutečnost podával úplně novým způsobem. Ještě půl století po jeho smrti všeobecně vládl názor, že Caravaggio volil pro své obrazy pouze opovrženíhodné náměty, jaké jsou k vidění jen na ulici, a proto jsou přímo urážející. Se svým neúprosným a pronikavým pozorovacím talentem a schopností obsáhnout celek a ne jen detail (na rozdíl o malířských děl, jaká se v té době prodávala - "hlavy", "poprsí" nebo "polopostavy") se zdál přímo brutálně originální a nepřijatelný pro římské kruhy, které určovaly vkus té doby.Jeho raná díla vynikají mimořádně přesným podáním, vycházejícím z pečlivého studia struktur a barev všech předmětů, které měl možnost si rozestavit v ateliéru - zátiší ovoce a květů, láhve vína, nábytek, oděvy, meče; ví se o něm také to, že měl doma pár ptačích křídel. Všechny tyto objekty najdeme v jeho obrazech.Malování postav podle živé předlohy bylo těžší. I kdyby mu vybraní jedinci stáli modelem v ateliéru, bylo vyloučeno malovat je takto v prudké akci. A opravdu, jak si všimli odborníci již v 17. století, nejistota při zachycování postav v pohybu byla jednou z Caravaggiových slabin. Protagonisté jeho výjevů, navzdory vzrušujícímu ději, působí zvláštně klidně, až téměř ztuhle.


Caravaggio byl realistou i při výběru modelů. Jeho Magdalény nebo Kateřiny jsou obyčejná římská děvčata oblečená do soudobých šatů, která vypadají jako světice pouze díky konvenčním atributům. Ještě důležitější je, že Caravaggio opustil tradici znázorňovat světce jako hrdiny. Jeho svatí mají na sobě nenápadné oděvy, jsou to robustní, pracující lidé, kteří by sotva vynikli v davu. Naturalismus tohoto druhu ale podle tehdejších kritérií znevažoval náboženství, proto se velmi často stávalo, že církevní vrchnost objednané oltářní obrazy Caravaggiovi vracela. Naproti tomu dostával od mnoha kostelů i aristokratů objednávky opakovaně a byl jedním z největších náboženských malířů 17. století.Odborníci se dnes přiklánějí k názoru, že jeho římské období trvalo do roku 1596, kdy pravděpodobně namaloval slavný obraz Koš s ovocem. Stylově dozrál, to ale neznamenalo, že dosáhl všeobecného uznání, jeho díla se nadále prodávala těžko. Potom ho ale jistý Valentino, profesionální obchodník s uměním, představil kardinálovi del Monte, který měl vytříbený vkus. Malířovy finanční potíže skončily, u kardinála měl zajištěno bydlení i živobytí a mohl se věnovat tvorbě podle svých představ. Pravděpodobně právě pro tohoto svého mecenáše namaloval díla Falešní hráči, Hráč na loutnu a štít s hrozivou tváří Medúzy.V období od roku 1598 do roku 1601 vznikly jeho slavné malby v Contarelliho kapli v římském kostele San Luigi dei Francesi: Sv. Matouš s andělem, Povolání sv. Matouše a Mučení sv. Matouše. Těmito díly uvedl na scénu nový styl. Jde o monumentální kompozice, kde jsou náboženské příběhy vyprávěny jako aktuální události prožívané prostým lidem, navíc zachycené s převratným realismem. Síla jeho maleb tkví ve smělých kompozicích a ve velmi novátorské hře stínů a světel, umocněné jemnou a teplou barevností.Současně dostává také další prestižní zakázku - obrazy s náboženskými náměty pro kostel Santa Maria del Popolo: Ukřižování sv. Petra a Obrácení sv. Pavla.V této době došlo k významné změně. Na jedné straně tehdy stáli představitelé boloňské školy - Carracciovci, na druhé jejich sok Caravaggio. Boloňští malíři se stali zakladateli nového "klasicismu". Proti jejich dekorativnímu umění s idealistickými krajinkami a konvenčními výjevy se musel celou svojí osobností bonviván a násilník, jako byl Caravaggio, nevyhnutelně vzepřít. Mimoděk se stal jedním z prvních tvůrců baroka v malířství, který stál v opozici ke klasicismu, zrozenému v Bologni. Zdá se to neuvěřitelné, ale tyto dvě protichůdné tendence se začaly vzájemně doplňovat. I když po celé 17. století panovalo nadšení pro tvorbu boloňské školy, není možné popřít, že největší malíři tohoto období navazovali určitým způsobem na Caravaggiovo dílo: Velázquez a Zurbarán ve Španělsku, Rubens a Rembrandt ve severní Evropě.Ačkoli se Caravaggiovi na přelomu století začalo dařit - přicházejí už zmíněné velké objednávky - a byl to velmi talentovaný muž, jeho životopisci často poukazují na jeho nevázaný život. Bylo velmi těžké s ním navázat přátelství a neuplynul snad ani rok, aby se nezapletl do nějaké podezřelé záležitosti nebo neměl vážné nepříjemnosti. V roce 1605 si odpykal trest ve vězení a jen co se dostal ven, zranil jistého muže, a proto utekl z Říma a uchýlil se do Janova. Později se sice vrátil, ale kromě malování pokračoval i v násilnickém způsobu života. V témže roce začal malovat Smrt Panny Marie, a mniši, pro které obraz zhotovil, ho odmítli převzít.Rok 1606 byl pro malíře osudový. V pouliční bitce zabil svého společníka, znovu utekl z Říma a uchýlil se do domu Marzia Colonna, švagra markýze da Caravaggio. Protože potřeboval peníze, namaloval pro svého ochránce Magdalénu. Získaná odměna mu umožnila dostat se do Neapole.Dochovaly se také doklady o jeho pobytu na Maltě v roce 1608. Podle všeho tam namaloval dva portréty velmistra Alofa de Wignacourt, Spícího Amora, Sv. Hieronyma a Stětí sv. Jana Křtitele. Všechna tato díla byla pravděpodobně podmínkou Caravaggiova přijetí do řádu maltézských rytířů. Ledva toho dosáhl, doputovala na ostrov zpráva o jeho římském provinění. Byl zatčen, ale podařilo se mu utéct, za což byl zase hned z řádu vyloučen.Osud ho poté zavedl do Syrakús, kde namaloval Pohřeb sv. Lucie pro kostel Santa Lucia. Začátkem roku 1609 pobýval na Sicílii, a to v Messině, kde vytvořil obrazy Klanění pastýřů a Vzkříšení Lazara. Zdá se, že i v Messině se bál trestu ze strany maltézských rytířů, protože se opět vydal na cesty. Další zastávkou na jeho pouti bylo Palermo. Jako uznávaný malíř tam hned získal práci - pro kostel San Lorenzo vytvořil obraz Narození Páně se sv. Františkem a sv. Vavřincem.Vnitřní neklid zavedl Caravaggia zpět do Neapole, ale i tam ho čekalo pouze neštěstí. Byl napaden a vážně zraněn před vchodem do jedné německé krčmy. Jeho stav byl tak vážný, že se v Římě rozšířila zpráva o jeho smrti. Když se v prvních měsících roku 1610 zotavoval ze svého zranění, jeho příznivci se za něho přimlouvali v Římě. V červenci téhož roku připlul na malé plachetnici k Porta Ercole, španělskému přístavu na hranicích papežského státu. Hned po přistání ho omylem zatkli. Po propuštění chtěl pokračovat v plavbě, ale loď mezitím odplula. Nedbaje na úmorné letní vedro, tvrdohlavě čekal celý den na pobřeží na další loď. Zemřel pravděpodobně na úpal, sám a opuštěný 18. července 1610 ve věku necelých sedmatřiceti let. Třicet sedm let bezuzdného, ale nesmírně plodného života.Velký ohlas, jenž vzbudilo Caravaggiovo dílo v umění i v myšlení jeho současníků, vedl nevyhnutelně k tomu, že začal být napodobován. I když Carracciovci a jejich následovníci vytvořili skupinu a školu, umělci ovlivnění Caravaggiem se od sebe navzájem tak lišili, že jejich dílo se dá jen těžko shrnout a zhodnotit.Jeho přímý vliv byl sice intenzivní, ale krátký, omezený na jeho bezprostřední následovníky, ze kterých většina byla cizinci působícími v Římě. Avšak nepřímý vliv jeho tvorby na evropské umění byl dalekosáhlý a nevídaný. Velázquez v Madridu a Georges de la Tour v Lotrinsku vytvořili svá nejkrásnější a nejprocítěnější díla v Caravaggiově stylu, ačkoliv ani jeden z nich nikdy neviděl žádný Caravaggiův originál.


  • Michelangelo Merisi Da Caravaggio
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni :-)

click :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama