Březen 2009


Výpověď Katy Benecké

21. března 2009 v 21:58 Soud

Vyslýchaným spoluviníkům Alžběty Báthoryové bylo položeno jedenáct otázek. A to:


  1. Jak dlouho jsi byl/a ve službách čachtické paní a jak ses dostal/a do jejího zámku?
  2. Kolik žen a děvčat dala od toho dne zavraždit?
  3. Kdo byly ty ženy, které dala zavraždit, a odkud byly?
  4. Kdo najímal a lákal ta děvčata a ženy do zámku?
  5. Jakým mučením a jakým způsobem dávala ty ubožačky vraždit?
  6. Kdo jí pomáhal v mučení a vraždění?
  7. Kam mrtvoly pochovávali, kdo je zahrabával, kam a jak?
  8. Vraždila a mučila i sama paní a jak se chovala, když ty ubožačky mučila a vraždila?
  9. Na kterých místech v Čachticích, Sárváru, Kerestúre, Beckově a jinde dávala ty nešťastnice mučit a vraždit?
  10. Kdo takové panino počínání viděl, anebo o něm věděl?
  11. Co víš o tom, kdy začala paní páchat ty ošklivé činy?

  1. Deset let je u čachtické paní. Vargová, matka nyněj­šího sárvárského kazatele, ji zavolala do zámku, aby tam prala.
  2. Nepočítala děvčata, kolik jich bylo zavražděno, protože ona je pradlena. Ale myslí si, že padesát jich bylo.
  3. Neví, jaké národnosti a odkud byla, protože ona je nepřiváděla.
  4. O všem svědčí jako předešlí. I Liptaiová přivedla děvče. K tomu dodává: Kardošová přivedla dvě, a proto se potom ani neodvážila chodit na venkov. Ale Dora přivedla nejvíc děvčat. I ty, co zemřely posled­ní, přivedla ona.
  5. Svědčí jako předešlí a dodává, že ženské se naučily mučit od Darabulové a taky ji nutily, aby bila devčata. Ilona ji dala dokonce odvléci do mučírny a zbít k smrti. Když Ilona bila děvčata, paní volávala: Jen bij víc, bij!
  6. Ilona bývala nejvzteklejší, třebaže jednou rukou už skoro nevládla a paní ji proto volávala do Sárváru, aby hlídala. I její dvě dcery paní provdala a podarovala je čtrnácti sukněmi. Na její rady dala víc než na rady ostatních. Dora taky bila děvčata a ona taky, když ji k tomu přinutily, protože ji mučily, když neposlechla. Jednou celý měsíc prosténala, jaké měla rány. Jednou s Dorou všechny mladé služky poslala na hrad, to když hraběcí Milost paní Zrínská přijela do Čachtic. Tenkrát je tam tahle Dora držela v tuhém vězení, ani jíst, ani pít jim nedala, jako otrokyně nesměly nikam odejít, studenou vodou je polévala, koupala je, v noci je nutila stát nahé a taky řekla: Ať hrom udeří do toho, kdo by je nakrmil, a dávala na ně pozor tak, že ani hajduk, ani nikdo jiný jim nemohl dát jíst. Ale potom, když Báthoryová chtěla jet s paní Zrínskou do Piešťan, poslala Katu na hrad, jestli by ji některé nemohly doprovázet do Piešťan, protože prý je dala na hrad jenom proto, aby se polepšily. Kata viděla, jak omdlívají slabostí a vysílením, a když řekla paní, že z těch děvčat ani jedno nemůže přijít, lomila rukama a velmi se za to na Doru zlobila a říkala, že se to stát nemu­selo. A potom, když paní poručila děvčata přenést na zámek, bila je s Dorou, jíst jim nedaly, tak tam děvčata zemřela v jedné světnici. Jednou na voze, když Kata a paní byly na cestě z Piešťan do Čachtic, zemřelo jedno děvče, které paní, když už umíralo, násilím postavila na nohy a tak je ještě bila.
  7. Dvě z usmrcených děvčat pochovaly v Podolí, jak o tom svědčili předešlí. Ale potom pěti děvčatům, o kterých Dora ví, jak zemřela, protože ona je nastrkala pod jednu postel, přestože už byly dávno mrtvé, jídlo nosily, jako by byly naživu. Potom paní odjela do Sárváru a Katě rozkázala, aby umyla ve světnici podlahu a děvčata tam pochovala. Ale ona to neudělala, protože jí nestačily síly. Proto mrtvoly ubožaček zůstaly pod postelí, až se mrtvolný zápach šířil po celém zámku, ba i venku ho bylo cítit. A když potom nevěděla, co si počít, pochovala je ve jménu božím s Da­rabulovou, Barborou a Katrenou, která bývala s Dorou ve dne v noci, do obilné jámy. Dora sama pochovala jedno děvče do potoka a asi osm děvčat usmrti1a v krátké době.
  8. Jako předešlí.
  9. Právě tak, ale dodává ještě, že paní i ve Vídni Ilonu Har­cajovou mučila.
  10. Svědčí jako předešlí.
  11. Od Darabulové se naučila způsobům mučení a všem krutostem.



Výpověď Dory Sentešové

21. března 2009 v 21:49 Soud

Vyslýchaným spoluviníkům Alžběty Báthoryové bylo položeno jedenáct otázek. A to:


  1. Jak dlouho jsi byl/a ve službách čachtické paní a jak ses dostal/a do jejího zámku?
  2. Kolik žen a děvčat dala od toho dne zavraždit?
  3. Kdo byly ty ženy, které dala zavraždit, a odkud byly?
  4. Kdo najímal a lákal ta děvčata a ženy do zámku?
  5. Jakým mučením a jakým způsobem dávala ty ubožačky vraždit?
  6. Kdo jí pomáhal v mučení a vraždění?
  7. Kam mrtvoly pochovávali, kdo je zahrabával, kam a jak?
  8. Vraždila a mučila i sama paní a jak se chovala, když ty ubožačky mučila a vraždila?
  9. Na kterých místech v Čachticích, Sárváru, Kerestúre, Beckově a jinde dávala ty nešťastnice mučit a vraždit?
  10. Kdo takové panino počínání viděl, anebo o něm věděl?
  11. Co víš o tom, kdy začala paní páchat ty ošklivé činy?

  1. Je u čachtické paní pět let. Ilona ji zavolala, aby šla sloužit do zámku, pěknými slovy a sliby.
  2. Ví asi o třiceti služkách a švadlenách, které paní povraž­dila.
  3. Neví, jaké národnosti a čí ta děvčata byla, ale jako první obžalovaný říká, že byla z mnoha míst.
  4. Szaliová, Bársonyová, vdova Koechiová, co bydlí v Dömölku.
  5. O všem svědčí tak jako předešlí dva obžalovaní, jenom do­plňuje, že i rozpálenou lžíci přitlačovala k tělu děvčat a že kdyby služebné děvčata nebily, byla by je ona tloukla nohou od židle. Děvčatům vpichovala špendlíky do rtů a tak je mučila. Když byla paní nemocná, že nemohla nikoho bít, přitáhla si děvčata k sobě a kusy masa jim zuby vytrhávala z tváří a ramene. Špendlíkem propíchla prst děvčete a řekla, když to tu vyhlášenou děvku bolí, ať ho vytáhne, a když to děvče udělalo, hned je bila a rozmačkávala mu prsty.
  6. Z ženských pomáhaly paní mučit děvčata hned jedna, hned druhá, protože je k tomu nutila.
  7. Za půldruha týdne pět děvčat zemřelo v Čachticích, paní přikázala, aby je všechny naházely v komoře na hromadu, potom odjela do Sárváru a Kata je s ostatními odnesla do obilné jámy. Ona jela tenkrát do Sár­váru s paní. Ostatní mrtvoly, které nemohla schovat, dala veřejně pochovat kazateli. Jednu spolu s lokajem a Katou odnesli do Podolí a tam ji pochovali.
  8. Sama paní bila děvčata. O ostatním svědčí jako předešlí.
  9. O mučímách udává: Ať byla paní kdekoli, všude děvčata mučila. O ostatním svědčí jako předešlí.
  10. Svědčí jako předešlí.
  11. Neví, kdy začala paní s těmi ukrutnostmi, protože je u paní teprve pět let.
Zdroj : NIŽNÁNSKY, J. Čachtická paní. Havlíčkův Brod : Petrklíč 2007.

Výpověď Ilony Jó

21. března 2009 v 21:44 Soud

Vyslýchaným spoluviníkům Alžběty Báthoryové bylo položeno jedenáct otázek. A to:


  1. Jak dlouho jsi byl/a ve službách čachtické paní a jak ses dostal/a do jejího zámku?
  2. Kolik žen a děvčat dala od toho dne zavraždit?
  3. Kdo byly ty ženy, které dala zavraždit, a odkud byly?
  4. Kdo najímal a lákal ta děvčata a ženy do zámku?
  5. Jakým mučením a jakým způsobem dávala ty ubožačky vraždit?
  6. Kdo jí pomáhal v mučení a vraždění?
  7. Kam mrtvoly pochovávali, kdo je zahrabával, kam a jak?
  8. Vraždila a mučila i sama paní a jak se chovala, když ty ubožačky mučila a vraždila?
  9. Na kterých místech v Čachticích, Sárváru, Kerestúre, Beckově a jinde dávala ty nešťastnice mučit a vraždit?
  10. Kdo takové panino počínání viděl, anebo o něm věděl?
  11. Co víš o tom, kdy začala paní páchat ty ošklivé činy?

  1. Deset let sloužila paní. Byla kojnou tří slečen a Pavla Nádasdyho.
  2. Neví, kolik jich bylo, ale dost jich povraždila.
  3. Neví o všech, co byly zač a jaké národnosti. Zavraždila sestru Hrehora Jánosiho. Z Vojčic přivedly dvě zemanská děvčata, jedno ještě žije. I z Českého Brezova dvě. Žena Jana Bársonya přivlekla taky jedno děvče, takové vysoké, dceru zemana. Ví asi o padesáti, co byly zavražděné.
  4. Děvčata sháněla žena Jana Szalaiho, potom Sidová i jedna Slovenka, co bydlí v Sárváru. Taky Bársonyová najala ještě jedno, bydlí v Taplán-Falve. Žena Jana Liptaiho taky přivedla dvě nebo tři, i když věděla, že budou zavražděné, protože jí paní hrozila. Ona přivedla dvě, jedna z nich umřela, druhá, ta Kisczegleiová, je ještě naživu. S Bársonyo­vou odešla a tam taky zůstala, ale Bársonyová sama přivedla takové vysokéděvče. Potom i s Danielem Vasem hodně chodila, aby našli děvčata pro paní. Ale nenašli. Jenom takové malé z Vojčic.
  5. Taky bila děvčata, když jí to paní přikázala, ale Darabulová je mučila, nechávala stát ve studené vodě, po celou noc je bila, kopala. Paní sama rozžhavila klíč a potom ho tlačila děvčatům do dlaní, i s penízem to dělala, když ho našly a nedaly jí ho. Kromě toho Zichiovou v Bcsedu paní zabila se starou služkou. V Sárvám sestru nebožtíka pána, kterou pán viděl na vlastní oči, rozká­zala vy svléci do naha. Bylo to v létě, celou ji natřela medem a tak ji nechala celý den i v noci, aby ji žrali brouci. Některé děvče, když z velkých muk dostalo padoucí nemoc a padlo na zem, pán naučil paní, aby mu papír v oleji namočený dala mezi prsty a za­pálila, tak prý vstane, i kdyby bylo polomrtvé. Žena Štefana Szabóa, co bydlí ve Vepre, taky dost děvčat přivedla, i jiné přivlekly děvčata za peníze nebo za sukně. I Horváthová, co bydlí v malé vesnici nedaleko zámku, hodně děvčat přivedla. I Szilvási i Daniel Vas viděli, jak paní sama mučila děvčata, do naha je svlékala a tak stály před nimi. Nahá děvčata, povalená na zem, bila tak, že služky do dlaní sbíraly krev před její postelí, a potom přikazovala, aby po­pelem zasypávaly krvavé skvrny. I lokaj, co byl na zámku, někdy děvčata, když mu to paní dovolila, bil po tváři. Dora nůžkami rozstřihávala napuchlé části dívčích těl. Paní jim někdy vytrhávala zuby maso z těla. I u Vranova jedno usmrtila v kterési vesnici a nechala je tam, aby děvče pochovali.
  6. Když Anna zchromla, bila děvčata Dora a Kata a potom i ona.
  7. Neví, kam pochovávaly mrtvoly teď, ale ví, že do obilné jámy hodily pět děvčat, která potom Dora a Kata za zpěvu pochovaly v Sár­vám. V Kerestúre pochovávali studenti.
  8. Paní sama bila a mučila děvčata tak, že měla někdy košili samou krev, takže si musela převléci jinou a také kamenná stěna byla tak zkrvavená, že ji musely omývat. I když děvčata bila Dora, paní se na to dívala.
  9. Všude, kam přišla, hledala nejdřív místo, kde by mohla děvčata mučit.
    Ve Vídni házeli mniši střepy do oken, když z nich slyšeli ten křik a na­
    říkání. I v Prešpurku přikazovala Doře, aby děvčata bila.
  10. Baltazár Poki, Štefan Vághi, Daniel Vas a taky všichni ostatní sluhové čachtické paní věděli o těch strašných věcech. I Kozma o nich věděl.
  11. Neví, kdy paní začala s těmi hroznými činy, protože když k ní přišla, už je páchala. Ale Darabulová naučila paní všem těm kru­tostem a byla s ní velice důvěrná. To ví a taky to viděla, že paní děvčatům přirození opalovala svíčkou.
Zdroj : NIŽNÁNSKY, J. Čachtická paní. Havlíčkův Brod : Petrklíč 2007.

Výpověď Jana Ujáryho (Ficka)

21. března 2009 v 21:34 Soud

Vyslýchaným spoluviníkům Alžběty Báthoryové bylo položeno jedenáct otázek. A to:


  1. Jak dlouho jsi byl/a ve službách čachtické paní a jak ses dostal/a do jejího zámku?
  2. Kolik žen a děvčat dala od toho dne zavraždit?
  3. Kdo byly ty ženy, které dala zavraždit, a odkud byly?
  4. Kdo najímal a lákal ta děvčata a ženy do zámku?
  5. Jakým mučením a jakým způsobem dávala ty ubožačky vraždit?
  6. Kdo jí pomáhal v mučení a vraždění?
  7. Kam mrtvoly pochovávali, kdo je zahrabával, kam a jak?
  8. Vraždila a mučila i sama paní a jak se chovala, když ty ubožačky mučila a vraždila?
  9. Na kterých místech v Čachticích, Sárváru, Kerestúre, Beckově a jinde dávala ty nešťastnice mučit a vraždit?
  10. Kdo takové panino počínání viděl, anebo o něm věděl?
  11. Co víš o tom, kdy začala paní páchat ty ošklivé činy?

  1. Slouží u paní šestnáct let, jestli ne déle. Martin Cheytey ho do zámku přivedl násilím
  2. O ženách neví, ale o děvčatech ano. Za dobu, co u ní byl, bylo těch děvčat třicet sedm. Kromě těchto, když pan palatin jel do Preš­purku, dala v jedné jámě pochovat pět děvčat. Dvě v jedné zahradě pod po­tokem. A ještě dvě, které pochovali v noci pod kostelem v Podolí. Přenesli
    je tam zpod hradu, protože tam ležely zabité. Dora je zavraždila.
  3. Neví, odkud ta děvčata byla.
  4. Šestkrát byl on sám s Dorou děvčata hledat. Lákali je na to, že jim obstarají dobrou službu. S Dorou chodívala děvčata chytat žena Jana Bársonya, ta, co bydlí v Taplán-Falve u Gyongyosu, potom v Sárváru bydlící Chorvatka se ženou Matěje Otvose, co bydlí proti Zalayovým. I žena Jana Szabóa přivedla děvče i své přivedla, přestože věděla, že je zabijí. I víc jich obstarala a přivedla. Žena Juraje Szabóa také dala svou dceru. I tu zabily. Víc jich nepřivedla. Žena Štefana Szabóa jich přivedla hodně. Také Ilona při­vedla mnohé. Kata ani jedno, jenom pochovala ty, co Dora povraždila.
  5. Mučily je takhle: Nitěmi jim v Sárváru omotaly ruce a Anna Darabulová jim je na zádech svázala. Ty ruce byly pak černé jako uhel a bily je po celém těle, dokud se jim netrhala kůže. Po patách a do Idlaní je tloukly, dokud nenapočítaly do dvou set. Bila je Ilona i Dora, ale naučily se to od Darabulové. Dora nůžkami stříhala prsty té, co ještě v Čachticích nezemřela.
  6. Kromě Ilony Jó, Anny Darabulové a Dory Sentešové je v Čachticích žena Ilona, které se říká Plešatá Kočová, a ta taky mučila děv­čata. Pani sama je píchala jehlou. Když se jí krajky nelíbily, hned ty baby je odvlekly do mučírny a hned je na smrt mučily, i železem na natáčení vlasů, jak ty baby, tak i paní sama jim přištipovala nosy, ústa i rty. Paní jim dva ukazováky strčila do úst, a tak dlouho jim je roztahovala, dokud se netrhala. Když do desíti nebyly hotovy se šitím, hned je odváděla na mu­čení. Někdy až pět děvčat stálo před paní docela nahých i mládenci je tak viděli, a tak nahé musely před nimi šít. Dceru Sitkeové zabila, protože prý jí ukradla hrušku. Ještě v Piešťanech ji začaly mučit a potom ji paní s Ilo­nou zavraždila. V Kerestúre zabila Madlu, to vídeňské děvče.
  7. Ty staré ženské schovávaly a pochovávaly mrtvoly v Čach­ticích. I Ficko sám pomohl čtyři pochovat. Dvě v Podolí, jednu v Kerestúre a jednu v Sárváru. Paní ještě obdarovala ty ženské, když děvčata zavraždily. i ona sama jim trhala maso z tváří a kůži mezi prsty jim prostřihovala. Zmu­čená děvčata nechala vynášet i na sníh, přikazovala je polévat ledovou vodou a taky sama ji na ně lila, a tak potom ta děvčata zmrzla a zemřela. Tady v Byt­či, když tu byla a odcházela, jednu služku přinutila stát po krk ve vodě, a to tu, co jí v llavě utekla, ale potom ji chytili a v Čachticích zemřela.
  8. Když paní nemučila sama, přikazovala děvčata mučit jenom těm ženským. I celý týden jim nedala jíst, a kdo to udělal, toho hned potrestala.
  9. Na Beckově je v komoře mučila. V Sárváru uvnitř hradu, kam neměl přístup každý. V Kerestúre mučila na záchodě. V Čachticích pod zemí. Když jsme byli na cestách, paní i v kočáře mučila děvčata, bila je, štípala a špendlíky je píchala do rtů a pod nehty.
  10. Beňadik Deseo to nejlíp věděl, ale nikdy o tom paní neří­kal, a taky ostatní sluhové o tom věděli, všichni. Železohlavý lštók, co utekl do Zadunajska, všechno věděl líp než já a on taky nejvíc pochovával, ale neví se kam.
  11. Už za časů nebožtíka pána tak trýznila děvčata, ale ne­vraždila je tak jako teď. Když přišla Anna Darabulová, stala se krutější. Paní má škatulku, do které je zasazeno zrcadlo, před ním se i dvě hodiny modlila. Majorová z Myjavy nachystala nějakou vodu, přinesla ji paní, v díži na zadělávání chleba ji vykoupala a potom vodu vylila do potoka. Když ji tak vykoupala podruhé, mísily v té díži na nějaké koláče, které chtěly dát králi, panu palatinovi a lmrichu Megyerymu.
Zdroj : NIŽNÁNSKY, J. Čachtická paní. Havlíčkův Brod : Petrklíč 2007.


Otázky pro spoluviníky hraběnky

21. března 2009 v 21:26 Soud

Vyslýchaným spoluviníkům Alžběty Báthoryové bylo položeno jedenáct otázek. A to:


  1. Jak dlouho jsi byl/a ve službách čachtické paní a jak ses dostal/a do jejího zámku?
  2. Kolik žen a děvčat dala od toho dne zavraždit?
  3. Kdo byly ty ženy, které dala zavraždit, a odkud byly?
  4. Kdo najímal a lákal ta děvčata a ženy do zámku?
  5. Jakým mučením a jakým způsobem dávala ty ubožačky vraždit?
  6. Kdo jí pomáhal v mučení a vraždění?
  7. Kam mrtvoly pochovávali, kdo je zahrabával, kam a jak?
  8. Vraždila a mučila i sama paní a jak se chovala, když ty ubožačky mučila a vraždila?
  9. Na kterých místech v Čachticích, Sárváru, Kerestúre, Beckově a jinde dávala ty nešťastnice mučit a vraždit?
  10. Kdo takové panino počínání viděl, anebo o něm věděl?
  11. Co víš o tom, kdy začala paní páchat ty ošklivé činy?



Rod Thurzů

7. března 2009 v 13:20 Ostatní
Thurzové pocházejí z Betlanoviec (de Bethlenfalva) v okrese Spišská Nová Ves na území dnešního Slovenska. Postupně získali obrovské majetky, které uměli i nadále vydatně rozmnožiti.
A tak netrvalo dlouho a zařadili se mezi nejbohatší magnátské rody feudálního Uherska. Nejstarší předkové se objevují na počátku 15 stol. jako příslušníci drobné šlechty v oblasti "spišských kopijníkov". Nejprve se zapojují jako představitelé měšťanské vrstvy do výnosného obchodu s kovy, který je pak přivedl k podnikání v oblasti hornictví a hutnictví. Získané peníze poté investovali do pozemkového vlastnictví a jako zeměpáni se pak navracejí do šlechtického stavu. Mnozí členové rodu zastávají významné světské i církevní úřady a hráli tak důležitou úlohu v evropských dějinách.




Rod Nadásdy

7. března 2009 v 12:56 Ostatní
Nádasdyové mají původ v Zadunajsku, kde žijí údajně již od 13. století. Významnou úlohu ovšem začínají hrát až od 15. století. Jejich původním příjmením bylo Nádasd a od r. 1530 také Făgăras (Fogaras). Toto panství i hrad získali dědičně a od poloviny 17. stol. mají majetky i v Horních Uhrách. Nádasdyové byli r. 1553 povýšeni do baronského stavu a později někteří členové i do stavu hraběcího.

V modrém štítě na stříbrné vodní hladině mezi dvěma zelenými stonky rákosí zdvihá křídla stříbrná kachna. Koruna spočívá na uzavřené turnajové přilbě, z níž splývají po obou stranách modro-stříbrné přikrývky. Klenotem je stříbrná stojící kachna ve vzletu (s rozepjatými křídly).
Heslo členů rodu:
Si Deus pro Nobis quis contra Nos? (Když Bůh s námi, kdo proti nám?) - Pavel Nádasdy
Deo, Regi et Patriae (Bohu králi a vlasti) - František II. Nádasdy
Doklady o existenci rodu najdeme už ve 13. století, podoba erbu je doložena na pečeti rodu, od 15. století se prakticky vůbec neměnila. To je zvláštní, protože jiné rody často vyjadřovaly svůj společenský postup tím, že erb doplnily o heraldické prvky baronského nebo
hraběcího stavu. Ale Nádasdyovci to nikdy nedělali, zůstávali při základní formě svého erbu.
Na některých erbových pečetích kachna vzlétla z hladiny a směřuje opačným směrem, jinak se obsah erbu nemění.
Erb rodu patří do heraldické kategorie hovořících erbů (armoiries parlantes, canting arms), které svým obsahem vyjadřují jméno svého nositele. Jméno Nádasdyů vychází z maďarského výrazu "nádas", což znamená "porostlý rákosem" či "rákosiště", respektive ze slova "nád" - "rákos". Proto jsou stonky rákosu v erbu rodu heraldicky důležitější než samotná kachna, ta je dominantní jen na první pohled.


Rod Báthory

7. března 2009 v 12:49 Ostatní
Alžběta byla příslušnicí mocné a věhlasné rodiny jedné z nejmocnějších v Uhrách i Evropě. Její předkové svůj původ odvozují ze starobylého rodu Hunt-Poznan, který se vzpomíná už v 10. století za panování uherského krále Štěpána. Příjmení Báthory začali používat od r. 1279, kdy se usadili v lokalitě Báthor. Postupně se tento rod zařadil mezi nejbohatší v Uhrách. Jeho členové působili v mnohých významných politických i církevních funkcích a zastávali ty nejvýznamnější úřady v zemi. Jejími strýci byli sedmihradský kníže a pozdější polský král Štěpán Báthory (1533-1586) a sedmihradský kníže Krištof Báthory (1530-1581). Její bratr Štěpán byl zemským soudcem a županem Szabolcské, Somogyovské a Satumarské stolice. Její syn Pavel (1598-1633) byl vysokým stoličným hodnostářem, dcera Anna manželkou hlavního kapitána zadunajských vojsk Mikuláše Zrínského (1580-1622) a Kateřina manželkou zemplínského župana Jiřího Drugetha. Alžbětiným bratrancem (synem Krištofa) byl sedmihradský kníže Zikmund Báthory.


Původní podoba erbu z dob tzv. "živé heraldiky" - kdy se na štítech objevovaly pouze barvy a kovy, což sloužilo k rozlišení bojujících v přímém boji. Barvy a kovy byly kombinované do čistých geometrických tvarů.
Právě Báthoryovský erb je vynikajícím příkladem živé heraldiky - tři stříbrné klíny v červeném poli.
Později klíny dostaly mírně oblý tvar, který se v heraldice nazývá vlčím zubem - z toho vyplynulo, že klíny v erbu se začaly pokládat za vlčí zuby.
Erb z roku 1483 - tady se už heraldická figura (klín) spojil s legendou - erb připomíná legendární příhodu, kdy Vid, jeden z předků rodu, zabil v ecsedských močálech draka. Za odměnu získal majetek v komitátu Szabolcs. Šarkan (drak) obtočený okolo štítu symbolizoval členství příslušníků rodu v Dračím řádu (založený Zikmundem Lucemburským 12. prosince 1408).
Erb z tzv. úpadkového období heraldiky - zde jsou dračí zuby už spolu s vyobrazením draka, tento obraz je i na tolaru vydaném Gabrielem Báthorym v roce 1611.
Tzv. velký erb Zikmunda Báthoryho, sedmihradského knížete (1581-1597, 1598-1599, 1601-1602). Zde je viditelná snaha heraldického vyjádření typického pro danou dobu, kdy erb odkazoval na všechny krajiny, kde vládl - zde konkrétně kromě Sedmihradska i Moldavsko, Valašsko, kde byl knížetem; říšský orel symbolizuje vévodství Opole (Oppeln) a Ratibor.



Knihy týkající se čachtícké paní (souhrn)

7. března 2009 v 12:01 Knihy
























Další tituly:









































Pavel Dvořák, Karol Kállay - Krvavá hraběnka

6. března 2009 v 21:59 Knihy
Její legenda žije století. Století ohromuje svojí krutostí. Koupala se v krvi. Pila ji. Zuby vytrhávala maso svých obětí. Úchylná sadistka, vampír, upír, hraběnka Drakula...
Jenže co z toho je dokazatelná pravda? A co dokazatelným výmyslem?Je možné se vůbec dopátrat pravdy? Po 400 letech, bez šancí, že se najde historický doklad, který ukáže, jak to vlastně všechno bylo...?
Na této knize spolupracovali fotograf a dva historici. Všichni se drželi pravidel své profese, každý pracoval svým způsobem a stylem. Karol Kállay byl iniciátorem celého díla - dal mu doteď v podstatě neznámy obrazový rozměr. Tunde Lengyelová nashromáždila faktografický materiál a na závěr ověřila správnost a přesnost textu. Paver Dvořák napsal texty a spojil knihu do jednoho celku. Stará téma takto dostala nový rozměr.


Jozef Kočiš: Alžběta Báthoryová a její oběti

6. března 2009 v 16:38 Knihy
Proč nebyla Alžběta Báthoryová postavená před soud a kdo je zodpovědný za její ohavné zločiny? Byla smrt stovek nevinných děvčat selháním jejich léčby nebo výsledkem sadistických praktik krvavé grófky?


Vladimír Liška - Tajemství čachtické bestie

6. března 2009 v 16:36 Knihy
Tajemství čachtické bestie : vraždící monstrum nebo oběť?

Tony Thorne - The Blood Countess (Hraběnka Dracula)

6. března 2009 v 15:51 Knihy
Kult Alžběty Báthoryové - krvavé hraběnky se od 19.století neustále stupňuje. Tato maďarská šlechtična byla jednou z nejmocnějších a nejcharismatičtějších urozených žen. Dějiny a folkór oslavovaly Alžbětu jako první masovou vražedkyni, která údajně měla na svědomí více než 600
nevinných dívek, v jejichž krvi se koupala, aby si uchovala vlastní půvab a svěžest.
Tony Thorne odhalil ve svém výzkumu, že Alžběta Báthoryová byla ve své podstatě daleko více úchylnější a nebezpečnější než pověst. Byla živoucím upírem a čarodějnicí anebo obětí machinací mocných? V působivém pátrání se autor dostává až ke skutečné hraběnce Dracule, prošetřil mnoho zdrojů, archivů, oživil tak děje dávno minulé.
Příběh Alžběty Báthoryové je strašidelnou ságou, jejíž současností jsou ty nejstrašnější ukrutnosti, jaké lidstvo dokáže vymyslet. Hraběnka byla obviněná z vraždění a vampirismu a stala se pro další věky symbolem krutosti, inspirací sadismu a deviantů až do dnešní doby.

Pavel Toufar - Kruté příběhy z české historie II

6. března 2009 v 15:17 Knihy

Protože se uchovaly dobové záznamy, můžeme se podrobněji seznámit nejen s brutální vraždou venkovského šlechtice, ale také s poměrně přesným popisem přísného vyšetřování až po velice tvrdou odplatu, která čekala viníky na popravišti. Zatímco příběh čachtické paní Alžběty Báthoryové je všeobecně známý, málokdo už ví, že v první polovině 16. století řešil komorní soud v Praze podobné činy kruté české šlechtičny. V 17. století postihly hlavně Slezsko nesmírně kruté čarodějnické procesy, které se však nevyhnuly ani dalším místům Čech a Moravy. Nahlédneme do způsobů vyšetřování zpravidla nevinných obětí, seznámíme se s některými konkrétními případy a poznáme pravé motivy jednání nejkrutějších soudců.